*Bullshit.

5. ledna 2014 v 16:01 | Lucka |  Day after day
Komentář mého SB mě dokopal k tomu, abych napsala další vyčerpávající článek.
Po pár dnech, co jsme se k sobě vrátili, jsme oba začali pociťovat, že to asi není ono. Vlastně jsme začali tam, kde jsme před rokem a půl skončili. Nikde. Veškerou romantiku jsme vyčerpali ten večer, co jsme se zase dali dohromady. Po pár dnech jsem si uvědomila, že to není to, co chci. Jenom jsem si celou dobu myslela, že ho chci zpátky. Tak moc jsem o to usilovala a držela si tý myšlenky, až jsem tomu nakonec sama uvěřila. Ale opak byl pravdou. Pravda je, že mě to k němu táhlo spíš fyzicky..to ostatní jsem od něj nepotřebovala a on mi to ani nikdy neuměl dát.

Oba jsme moc dobře věděli, jak to dopadne. Jednoho dne jsme se domluvili, že za ním zajdu do práce, až skončím ve škole. Věděla jsem, že se tam rozejdeme. V životě jsme spolu neměli pořádný vztah, ale teď už se schylovalo k druhému rozchodu. Byla jsem z toho tak nervózní, až mi bylo do smíchu. Sebrala jsem všechnu svou hrdost a šla za ním. Nevěděla jsem přesně kudy, bylo to poprvé, co jsem šla k tomu skvělému hotelu v našem městečku. Hotel to je vskutku veliký, což mi všechno ještě stížilo. Přišla jsem k veliké bráně, za níž se rozprostíralo obrovský nádvoří a já prostě nevěděla, kudy mám jít. A tak jsem tam jenom stála u tý brány a čuměla do prázdna. Věděla jsem, že už mám pět minut zpoždění, ale měla jsem trochu strach. Po asi dalších pěti minutách jsem se odhodlala a napsala jsem mu esemesku, že nevím kudy.
,,Počkej u tý veliký brány", přišla jeho odpověď. Paráda, u tý už jsem čekala nejmíň 10 minut. Čekala jsem asi dalších 5, než přišel. Viděla jsem, jak jde ke mě nějaká osoba zdálky a bylo mi jasné, že to je on. Bylo to poznat z jeho chůze. Byl oblečený celý v černém. Černá košile, černé kalhoty a samozřejmě černá číšnická zástěra. Vlasy měl hezky upravené a byl oholený. Bože můj, hrozně mu to slušelo. Lucie ovládej se, kvůli tomuhle tu nejsi...
,,Pojď dovnitř, ale nikdo nás nesmí vidět, měl bych průšvih"..
Neměla jsem ani šanci nic odpovědět a rychle jsem pelášila za ním, aby mi neutekl. Ten hotel je fakt docela bludiště. Doprava, doleva, po schodech nahoru, dolu...Neměla jsem ani malou šanci si tu cestu zapamatovat. Po chvilce jsme došli do jakéhosi podzemního baru.
,,Sedni si k tomu stolu dozadu. Dáš si něco k pití? Kafe?"
,,Vodu prosím", odpověděla jsem a šla jsem si sednout tam, kam mi nařídil.
V baru kromě nás dvou nikdo nebyl. Terpve až když jsem se usadila na místo, kam mi Ondra nařídil, mohla jsem si to tam pořádně prohlídnout. Vypadalo to tam opravdu luxusně. Tlumené světlo společně s kamennými zdmi dělali z místa velice klidnout atmosféru. Kdybych nevěděla, že mě čeká rozchod, asi bych se tam cítila docela příjemně.
Netrvalo to moc dlouho a Ondra mi přinesl mou vodu a posadil se na proti mě. Nevím, jak dlouho jsme tam jenom takhle seděli a koukali na sebe. Přišlo mi to nekonečné, ale mohlo to trvat nanejvýš dvě minuty. To trapné ticho už nešlo vydržet.
,,Chtěl si semnou mluvit, tak mluv", pobídla jsem ho.
Vlastně ani nemusel nic říkat, já jsem přesně věděla co z něj vypadne. Že ho to prý mrzí, že mi nechce ubližovat. Že to posral. Že je to debil, kretén, idiot. Že si zasloužím něco víc. Panebože, tvářil se tak zdrceně, až jsem mu to málem sežrala. Usmála jsem se a řekla "To nevadí Ondro, netrap se tím, já jsemv pohodě".. Myslím, že byl z mé reakce trochu překvapený. Já sama jsem byla překvapená z toho, jak silným hlasem jsem to dokázala říct. Měla jsem ze sebe radost. Trochu mě překvapila věta, co potom řekl.
,,Když budeme oba na diskotéce, budu se ti muset vyhýbat, nebo to budu dělat pořád dokola. Jsi jako magnet a já si neumim pomoct".. Tak moc jsem nevěděla, co mu na to mám říct, až ze mě vypadlo:
,,Musím už jít, za chvilku mi jede vlak. Vyvedeš mě prosím zase ven? Nepamatuju si cestu"..(přitom vlak mi jel až za hodinu a půl)
Jakmile jsem se s ním rozloučila, cítila jsem se neskutečně volně. Najednou byl ze mě pryč, uplně celej. Byla jsem strašně ráda za to, co se stalo. Muselo se to stát. Už hrozně dlouho jsem se necítila tak..dobře.

Myslela jsem si, že jsme se rozešli upřímně a na úrovni. Myslela jsem, že můžeme být kamarádi a normálně se bavit, když se někde potkáme. Proto mě štve, co se doslýchám, že o mně říká. Jsem fakt naštvaná. Že se prý chlubí tím, jak mi to nandal. Celý ten rozchod si překopal podle sebe.. To si děláš srandu Ondro..
Díky tomu všemu co se stalo, jsem aspoň mohla začít odznova někde jinde. Ale o tom zase příště :)
Vaše L.
 

*Together again

6. prosince 2013 v 23:43 | Lucka |  Day after day
Že jsem se dlouho neozvala? Ano, vím.
Ale mám pro vás naprosto-nejvíc-šokujicí-zprávu..
A ano, potřebuju se někomu svěřit, moje hlava jinak bouchne a já svoje emoce neudržím na uzdě.
Takže upřete své hnědé-modré-zelené-modrozelené-šedivomodré-šedivomodrozelené (nebo co já vím jaké máte oči) na nadpis. Together again, znovu spolu
Zvláštně se to čtě, zvláštně se na to myslí..Je to vlastně celé zvláštní. Já a Ondra, znovu ofiko spolu, po roce a půl. Yeah, honestly


Neptejte se mě, jak se to stalo, sama mám z toho hlavu jak balón. Přišlo to jako blesk. Jen tak nás jeden večer s kamarádkou napadlo, že pojedeme na zábavu tam, kde on bydlí. Mě vlastně ani vůbec nenapadlo, že by tam mohl být, neviděla jsem ho asi 26549 dní..Skoro jsem zapoměla.
A tak jsme si na tý zábavě tancovali ( s tou kamarádkou ) a mě bylo šílený horko.
,,Jdu na chvilku ven", říkám jí..
A tak jdu, chvátám ven jako splašená, chci se nadechnout čerstvýho vzduchu.
,,Luckoooo?" volá na mě někdo z dálky a tak se otočím, abych toho někoho viděla.
Stál tam, na rtech jeho boží úsměv. Na sobě měl to sexy-bílý-na tělě upnutý-nejlepší tričko jaký má.Oči mu zářily, vypadalo to, že je upřímně rád, že mě vidí. Nasadila jsem stejně dementní úsměv, jako měl on a šla jsem mu popřát k svátku.
,,Všechn nejlepší Ondro. Hodně štěstí, zdraví, lásky", podávala jsem mu ruku a dala mu pusu na tvář.
,,Myslíš, že to všechno fakt potřebuju?" směje se a pořád drží mojí ruku. Proč jí pořád drží..pusť mě
,,Jdu ven Ondro, je mi hrozný horko", vysvětluju mu a snažím se uvolnit svou ruku z té jeho. Šel semnou. Bylo vidět, že už něco popil, ale jen tak do nálady..a náladu mě sakra dobrou.
,,Je ti zima? Počkej, dám ti svojí budnu"...Páni a tak jsme tam jenom tak stáli. Seděla jsem na zábradlí, zachumlaná v jeho bundě, omotaná kolem něj, abych ho aspoň trochu zahřála, protože měl na sobě jenom to tričko.
,,Půjdeme dovnitř?", ptám se, když už mi je zima i přes jeho budnu a tělo.. Chtěla jsem se zvednout a jít, ale sevřel mě pevněji.
,,Jenom když mi slíbíš, že mi neutečeš"..Ondro, co se to stebou sakra .. ,,Neuteču, slibuju".
Od této chvíle celý večer nepustil mou ruku. Myslela jsem si, že to je jenom náš další flirt, prostě jenom další večer.
Jenže jeho rty byly čím dál tím víc naléhavější. Jeho polibky byly...jiný. Tolik citu do toho nikdy nedal. NIKDY za celou tu dobu, co jsem s ním něco měla. Zažila jsem někdy něco dokonalejšího? Ne. Takhle nějak si představuju dokonalost. Ale stejně jsem to celou dobu brala prostě s nadhledem. Do chvíle, kdy mi naprosto vyrazil dech. Na zábavě byla i jeho mamka, taťka a ségra. Znám je od té doby, co jsme spolu chodili poprvé. Dovedl mě k jejich stolu, posadil se na židli a mě si posadil na jednu nohu.
,,Tohle je Lucka..moje přítelkyně"..
Teď si představte výraz idiota, kterej na něj čumí s otevřenou pusou. Tak jsem totiž vypadala. Srdce jsem měla až někde na zadku, ruce se mi třásly, hlas se mi někam ztratil, v puse mi vyschlo. Pak už se díval jenom na mě.
,,Dala bys mi ještě šanci? Stál bych o ní. Jsem rád, že jsi dneska přijela. Chci tě, pro sebe"
Jasně, že tě chci ty debile.. ,,Promluvíme si, až budeš střízlivej, ano?"
,,Myslíš, že to nemyslím vážně? Lucko, myslíš, že bych tě vodil za svojí rodinou, kdybych to nemyslel vážně? Myslim to vážně, věř mi, prosím"
Jenže on je hroznej prevít a ví jak na mě.. Začal mluvit slovensky.
V mometně, kdy jsem řekla ANO, všechno bylo ještě lepší. Jeho polibky, doteky, slova, pohledy..všechno
Byl to uplně jiný Ondra, než jakýho jsem znala. Tohle byl ten Ondra, kterýho tak strašně miluju. A tak jsem strávila nejkrásnější noc ve svym životě, s ním po boku, ruku v ruce.

A stejně jsem si s ním o tom ráno chtěla ještě promluvit, až bude střízlivej. Jenže on to hned musel vypustit do světa, aniž by se mě zeptal! :D

A tak se na tu zeď každej den koukám a přesvědčuju se, že se mi to jenom nezdálo, že to tam vážně je. Užívám si ten pocit a jsem šťastná. Nevím, na jak dlouho, nevím, jestli nám to vydrží. Ale vim, že ten večer byl dokonalej.
A nečekanej. Tak dlouho jsme se neviděli a najednou prásk. Náhoda jak Brno ( to se říká, ne? :D )...
Pořád myslím na to, jak jsme spolu byli opřený o bar a barmanka mu říkala ,,teda Ondro, už dlouho jsem tě neviděla takhle spokojenýho"
,,To protože to teď bylo všechno tak nahovno", odvětil.
,,A odteď?", vmísila jsem se do rozhovoru já.
,,Odeď už to bude všechno jenom krásný"...


*Stížnost

20. října 2013 v 17:57 | Lucka |  Day after day

Jakej je to asi pocit, když jste nenáviděn. Když vám vlastní dítě řekne, že vás nenávidí, že chce, aby jste odešli z jeho života. Vážně nevím, jakej je pocit to slyšet. Ale moc dobře vím, jakej je pocit to všechno říct. V prvním momentě, kdy ze sebe všechnu nahromaděnou nenávist dokážete dostat, se vám uleví. Asi tak tři sekundy na to je vám ještě hůř, než předtim. Cítíte se provinile, do tváří se vám žene krev a do očí slzy. Nezbývá nic jiného, než se sebrat a utect ven. Nemít nejlepšího přítele Kubu, nevím, jak bych skončila.
Je hrozně fajn mít někoho, kdo vás umí postavit na nohy. Kdo přijde třeba o půlnoci, obejme vás, řekne, že to bude všechno dobrý.. Jo, je to super.
Co se týče Ondřeje ( já vím, už jsem s tím otravná :DD)...

Wait how long would you wait
just for me to call
I know you make mistakes
yeah but
I hope some day you have it all... ( Sum 41 - 88 )

Dlouho jsem s ním nemluvila. Až pak jeden večer, kdy jsem dost pila mě napadlo, že bych mu mohla napsat. Volal mi zpátky. Tak hrozně moc mě v tu chvíli těšilo, slyšet jeho hlas. Mluvit s ním 29 minut 16 sekund.
Ondra se pohybuje v jinym rajónu holek..
Idiot. Píše mi, častějc než předtím. Občas mám pocit, že ho vidím někde, kde určitě nemůže být. A co je na tom 'nejlepší'? Našel si práci ve městě, kam chodím do školy a bude zase jezdit vlakem. Why not...
 


*Novinky

21. září 2013 v 18:49 | Lucka...:) |  Day after day
Can I love you again? I don't know...

Vím, dlouho jsem se neozvala, ale stalo se dost věcí..
Jednak začala škola, třeťák, nechodím tam ani měsíc a už nestíhám. Taky jsem byla v Chorvatsku, kde jsem oslavila svoje narozeniny. Ha, už jsem prý plnoletá, zvláštní pocit, ale ta svoboda je docela příjemná :)
Další příjemná věc je, že začínám brát věci do svých vlastních rukou. Není to tak dlouho, co se mi *opět* ozval Ondra, jestli bych s ním nešla na kafe.. Ovšem není jediný, kdo má zájem jít semnou ven. A já si to vážně užívám.. Trochu Ondru škádlím, chci, aby se naše role teď otočily. Já chci být teď ta, která bude nad věcí. Už do něj nejsem tak velkej blázen, jako jsem byla. Ano, asi by stačilo jen pár chvil s ním a byla bych tam zpátky, ale teď mu to chci všechno vrátit. Nemyslete si, že je to ode mě hnusný, vždyť jak se choval celou dobu on ke mě..?! Chci aby věděl, že nebudu skákat, jak on si píská. Chci, aby mu došlo, že tu nebudu pokaždý, když on bude potřebovat. Buď se rozhodne, co chce, aby mezi náma vlastně bylo a nebo mezi náma nebude nic. Je to prosté, logické a myslím si, docela správné a spravedlivé. Já už kvůli němu smutná být nehodlám, pokud se náš vztah neposune někam dál.
A taky je tu ten druhý kluk, který semnou chce jít ven. Moc ho neznám, vždycky se akorát pozdravíme ve vlaku. No a jednou ráno jsme se takhle pozdravili a usmáli se na sebe, on mi pak začal psát a teď bychom měli jít ven. Vážně se hodně snaží, ale já bych mu nerada nějak ublížila, protože víte co..Zatracenej Ondřej.

*Wake me up when its all over

12. srpna 2013 v 19:19 |  Day after day
Povím vám, že to, co jsem zažila v posledních pár dnech, mě zase malinko srazilo k zemi. Už nevím, jak se ze všeho oklepat a jít dál. I když si léto snažím užít, vždycky se objeví něco, co mi zkříží cestu. Tentokrát mi jí zkřížila smrt.

Teprve sedmnáctiletý motorkář zahynul v pátek odpoledne při dopravní nehodě u Borotína na Táborsku. Nepřežil srážku s traktorem, k níž došlo ze zatím neznámých příčin.


Tahle věta mi na pár minut zněla v hlavě, pořád, pořád dokola. V prvním okamžiku jsem si totiž myslela, že umřel Zdeny. Zdeny, můj nejlepší kamarád z dřívějška, kluk, který si v mém srdíčku udělal na vždycky místěčko. Nikdy jsem nezažila takovej šok. V hlavě mi proudila jenom jediná myšlenka 'Ne, Zdeny nemůže bejt mrtvej, nenechal by mě tady samotnou, to není pravda...'
Taky že to pravda nebyla, nebyl to Zdeny. Na jednu stranu se mi trochu ulevilo, ale na tu druhou, bolí to stejně. Umřel jeho nejlepší kamarád a můj spolužák se základky. Možná jsem spíš byla v háji z toho, jak byl Zdeny v háji. Je to děsný, bylo mi na nic. Přesto jsme se s pár lidma dohodli, že ho věčer pujdeme zapít na pouťovou zábavu, kde měl být i Ondra.. Naštěstí tam nebyl, prý se teprve vrátil z Chorvatska či co, ale jsem ráda, že mě takhle neviděl. A tak jsme zapíjeli Péťu, nechali mu zahrát písničku se vzkazem, lidi pro něj tleskali. Vím, že smrt si přijde pro všechny, ale on si to ještě nezasloužil. A proto aspoň tady 'Měj se v tom nebi krásně Péťo, navždy s námi, nezapomeneme!'

Byla jsem opilá, smutná a udělala jsem pěknou hloupost. Ani vám snad radši neřeknu jakou. Všechno se nějak hroutí..'I'am bleeding out, I'm bleeding out, for you...'
Pamatujete na Hynka? Nějak zjišťuju, že to není moje gusto. On se fakt hodně stydí, neumí se moc bavit, přijde mi, že jsem na něj moc divoká :D Navíc zjišťuju, že Ondru v sobě pořád mám ( to víme všichni ), ale jestli se k němu donese, to co jsem provedla v pátek, tak nevím, jeslti z toho bude nadšenej.. 'Please, just kill me...'
Potřebovala bych od toho všeho někam utect. Daleko, pryč.



*Týhle holce fakt nejde pomoci

27. července 2013 v 2:23 |  Day after day

Tolik věcí bych vám chtěla říct, jen nevím, jak to všehno sepsat..
Věc první..
Jelikož mi za měsíc bude 18, rodiče na mě vybalili to, že bych si měla udělat řidičák. Tak za mnou včera táta přišel s tím "hele zlato, já jsem ti to domluvil, zítra máš první kurz". WTF? Fakt se mi nechce. Necítím se na to, řídit auto. Přijde mi to jako velká zodpovědnost, mám z toho fakt respekt. Asi hodinku na to mě posadil do auta a učil mě rozjíždět :D No, nešlo by říct, že by mi to nějak extra šlo. Pořád moc brzo pouštím spojku a vůbec mi nejde řadit :D Prý se to časem poddá. I přes tu velikou nechuť jsem na dnešní kurz šla. Byl dvouhodinový --> kurz zdravovědy. Příští týden v pátek bych měla mít nějakou techniku nebo co :D A zítra jdu s tátou zase řídit. Víte, i když mě to děsí, má to jedno plus...Já s tátou nikdy moc nevycházela, vždycky se akorát tak hádáme. Když jsem byla malá, řekl mi, že nechtěl, abych se narodila a od tý doby se to s náma táhne. Nemáme takový ten hezký rodičovský vztah. Ale to řízení nás nějak sbližuje. Je na mě fakt hodný a docela se na zítra (dneska) těším, protože to je jediná chvilka, kdy si rozumíme a jsme opravdu jak otec s dcerou. Tak mi držte palce, ať mi to jde :D
Věc druhá..
Koho by zajímala celá věc s Ondrou. Na kafe jsme nešli *překvapivě*. Vážně mě naštval. Sám si domluvil dny, kdybychom na to kafe mohli jít a pak mu do toho *něco vlezlo*. Shit, celý on. Ale nevadí mi to. V poslední době jsem se docela *skamarádila* s jednim klučinou --> Hynek. Píšeme si každý den a fakt mi dost pomohl od Ondry. Bála jsem se, že až zítra uvidim Ondru na diskotéce, že se něco pokazí, ale mám štěstí, Ondra odjel do Chorvatska, takže ho nejspíš celé prázdniny neuvidím :DD doufám. Hynek je fakt super, akorát je uplně jiný než já. Je až moc slušný, nezkušený, ale to ho dělá roztomilým. Občas se fakt musím smát nad tou jeho nevědomostí :D A moc se mi líbí, jak na mě žárlí, je to fakt fajn zase cítit, že mě má někdo rád.

A tak jsem z toho všeho taková zmatená.
Soustředím se na řidičák, začínám se učit na testy, mám strach z jízd. Jsem zmatená z Hynka a z Ondry..Pořád v Hynkovi hledám něco, co by mě k němu víc přítáhlo, něco, co měl Ondra. A nenacházím. Zároveň mě možná trošku štve, že Ondra odjel do Chorvatska a neuvidím ho ... Fakt štvu sama sebe! :D
TÝHLE HOLCE FAKT NENÍ POMOCI.

*C'est la vie/To je život

10. července 2013 v 22:35 |  Day after day

Miluju léto, ty vzpomínky. Ty vzpomínky na tuhle písničku..
Lalalalaa, c'est la vie!

*Stupid

2. července 2013 v 16:50 |  Day after day

Víte, tušila jsem, že to přijde..ale nečekala jsem to takhle brzo. Nečekala jsem to hned na začátku prázdnin. Čekala jsem to možná někdy v sprnu, na nějaké akci, kde by to byla hezky strávená noc a konec, ale tohle...Předchozí článek bych nejradši celý smazala, a co, stejně ho nikdo nečetl. Neozval se mrtě dlouho. A teď, když přišlo léto a já jsem si mohla "zahojit srdce", tak se prostě ozve. Nemůže mě nechat, zamilovat se do někoho jiného..asi nějaký blbý šestý smysl, nebo co. A já jsem tak pitomá, že s nim zase hraju jeho hru. Zase jak blbá sedím u telefonu a čekám, jestli se ozve, jestli nám teda vyjde to kafe. A jsem skoro přesvědčená, že nám nevyjde, že si prostě zase najde nějakou výmluvu. Zase. Ale bylo hezký si zase jenom tak psát, po takový době. Zjistit, co je u něj nového, kde pracuje, já nevím...
Asi bych měla jít ven a nechat mobil doma. Nemyslet na to, nemyslet na něj..do teď mi to docela šlo. Zítra bychom na to kafe měli jít. Pokud mu to nevyjde, kdo ví z jakého důvodu, bude mi to jedno. Mám prázdniny, dokážu si je užít i bez něj. Zvládám to bez něj skoro rok, to by bylo, abych to bez něj nezvládla i přes prázdniny. I když jasné, s ním by to bylo lepší.
Nějak si nedovedu představit, jak by to probíhalo, kdybychom spolu šli jen tak ven, sami. Pokaždý, když jsme spolu skončili na diskotéce, bylo to jiné, většinou taky trochu pod vlivem. Ten chtíč v nás byl vyvoláván atmosférou noci a pitím. Ale jít na kafe? Jak se zachovat..? Milionkrát jsem tuhle situaci prožila, ale je to už rok, co jsme spolu byli jen tak sami. To bylo normální, přijít k němu a dát mu pusu. Nevím, co všechno bych si mohla teď dovolit...jestli by to bylo rande, či kamarádská schůzka, nebo co by to vlastně bylo. So stupid moment. Hate him. -_-

*Dvouměsíšní summer párty!

29. června 2013 v 13:32 | LucyEn |  Day after day

Včera to docela slušně všechno začalo. Ani mi nějak nedochází, že už je konec školního roku a že mě teď čeká dvouměsíční summer párty, klídek, pohoda, just good times. Konec roku jsme završili skvěle. A i když venku není zrovna letní počasí,vůbec nás to neodradilo, spíš naopak.
Párty měla pokračovat dneska, měla jsem jet na jednu zábavu, kde měl být i Ondra. Celou tu dobu jsem si říkala "ne, nejedu tam kvůli němu, jedu se tam bavit", ale když jsem se dnes dozvěděla, že tam nebude, nechce se mi tam. Asi tam nepujdu vůbec... A tak jsem sama sobě potvrdila, že jsem tam chtěla jít jenom kvůli němu. Nic jiného mě nezajímalo, ta akce mě zajímala jenom proto, že tam měl být on. A přitom náš kontakt byl už dávno uzavřen. Nemyslím na něj tolik, už mi tolik netrhá srdce, že tu semnou není. Naposledy jsem ho viděla minulý týden, zahlídla jsem ho asi jen na 5 sekund. Těch 5 sekund stačilo. Přišla jsem domu, měla jsem od něj olajkovaných asi 5 fotek a pozvání na událost. Takže jemu očividně těch 5 sekund taky stačilo.O prázdninách ho asi uvidím, bojím se.
No co už, ještě jsem vám chtěla povyprávět jednu vtipnou historku :DD:D Je to asi 14 dní, co jsem dostala jeden "super" nápad a to - OBARVIT SE NA ČERVENO. Koupila jsem si barvu, která byla hodně zlevněná a byla spíše do hněda, než do červena ( tedy aspoň na obalu ). Ovšem zdání klame. Barva chytla fakt otřesně, vypadala jsem jak idiot. Rychle jsem jela do města, pro barvu novou a hned to přebarvila do hněda. Nakonec z toho vznikla docela fialová :D:DDD. Teď už se mi to trošku vymylo a vypadám zase jako normální člověk, ale kdyby jste mě viděli s mojí červenofialovočernohnědou hlavou, vážně by jste se smáli!

Nakonec jedna technická věc... Nastavila jsem si starý letní dess, který jsem měla loni v létě. Nechtělo se mi dělat nový, ale chtělo to dát sem nějaký letní :). Všem vám přeju, aby jste si užili prázdniny podle svýho gusta a aby jste si jeli minimálně jako já, jednu velkou DVOUMĚSÍČNÍ SUMMER PÁRTY! :*

*My life is better right now

11. června 2013 v 22:25 | LucyEn |  Day after day

Sluníčko svítí, svět se směje, blíží se prázdniny. Když ráno vstanu, už nemyslím na něj, i když mi teď docela chybí. Dokončil školu a tím ukončil i naše poslední vztahy, které mezi náma byly. Nevím, možná to není všechno ještě pryč, přijde léto a všichni víme, jak to v létě chodí...ale teď momentálně je mi skvěle :). V poslední době mám takovej pocit volnosti. Už nemyslim na to, co asi zrovna dělá, s kým je, nervózně nepokukuju po tom, jestli je na facebooku, je mi to fuk. Minulý víkend jsem si tak užila. Hasická soutěž, spousta skvělých lidí, kluků, sluníčka, piva, zábavy.... You know, I am happy again right now. And I love it so much.
K minulému článku bych chtěla dodat, že kamarádka se se svým přítelem usmířila, díky bohu za to :) Občas jí závidím, to jak je šťastná a zamilovaná. Pravda je, že jse se taky teď seznámila s jedním klukem, který ve mě probudil docela zájem..Škoda jen, že bydlí 45 kilometrů ode mě. Píšeme si, výdáme se na soutěžích, je to moc hezkej hasič :DDD Je tolik odlišnej ode mě. Nepije, nekouří, je slušnej, nechodí na diskotéky. Záleží mu na tom, jak vypadá, hodně často si kupuje oblečení a stěžuje si, že má tlustý nohy :DD ( což není pravda, má je jenom vypracovaný ). Je uplně jiný než já, nebo Ondra. Je jak z jinýho světa, ale mě se to líbí.

Kam dál