*Souzeni být spolu....

12. února 2012 v 18:09 | Lucka...:) |  My stories
Po dlouhé době jsem se zase odvážila napsat povídku...Asi neumím psát povídku s happyendem...Tahle je obzvášť taková smutná...Ale napadla mě během včerejšího večera, musela jsem to napsat. Vím, že tohle by se ve skutečnosti asi stát nemohlo, ale co kdyby....
Čekám na váš názor, ať už kladný, nebo záporný...
*NEKOPÍROVAT!*

Byl velice chladný zimní pátek, hodně foukal vítr a sněžilo. Teploměr ukazoval -23 stupňů a kdo nemusel, vůbec nevycházel z domu. Ale já jsem se přes to všechno vydala na cestu. Zapla jsem si svůj červený zimní kabát až ke krku a došla na zastávku. Na zastávku, kde jsme se měli sejít. Moje hodinky ukazovaly za pět minut půl dvanácté. Neunikl mi malinký úsměv "jakoby snad jednou nemohl přijít dřív" blesklo mi hlavou. A to byl celý on. Vždy si dával na čas. Na naše schůzky vždy přišel jako druhý, nepamatuju si, že by někdy přišel dřív.
Vzadu na cestě se začalo něco hýbat. Trošku jsem se bála, i když bylo jasné, že to bude on. Kdo jiný by tu v tuhle noční dobu byl? Byl to on. Vítr začal foukat ještě víc, tak jsme se šli schovat pod zastávku. Sice to tam nebylo o nic lepší, ale i tak, aspoň na nás nesněžilo. Teď jsem si teprve mohla všimnout , že jeho tvář je bledá, jako kdyby byl nemocný, nebo ho něco velmi trápilo. No jasně. Já ho přece trápím. Za všechno můžu já. To JÁ jsem ho podvedla s jeho "nejlepším" kamarádem. Ale on si to nechce nechat vysvětlit. Teď mu to vysvětlení musím dát. Musí to pochopit a musí mi odpustit.
Přemýšlela jsem jak začít.
,,To je všechno? Volala si mě sem jenom proto , abys viděla, jak jsem z toho všeho na dně?" Tahle slova mě ranila. ,,Tomáši já...." Nenechal si nic říct, nic vysvětlit. Prostě se sebral a odešel.
Čekal a doufal, že ho vezme za ruku a řekne mu, aby se zastavil. Chtěl aby mu řekla, že ho miluje a že to všechno byl jeden veliký omyl. On by jí odpustil, miloval ji. Ona tam jen stála a nezmohla se na jediné slovo. Vítr nabral na rychlosti a najednou se ozvala jedna veliká rána....

Říká se, že před smrtí vám proběhne hlavou celý život.
Viděla, jak jí mamka bere za ruku a vede jí do první třídy. Vzpoměla si na to, jak jí a její rodinu opustil otec kvůli jiné ženě. Hlavou se jí promítla její první pusa, její první milování, první velká láska, první rozchod, střední škola, nový spolužáci..... V mysli měla den, kdy poprvé viděla Tomáše. Na první pohled se do něj zamilovala. Ano, vzpomíná si. Je to pět let a jako kdyby to bylo včera. Byly prázdniny a ona byla s kamarádkou na oslavě narozenin jejich spolužáka. Na první pohled to vypadalo , že Tomáš jí bude nenávidět, protože ona mu na kalhoty vylila červené víno. Ale on místo toho aby se zlobil, tak se jen usmál a pozval ji na rande. Byla z toho jedna veliká láska. Každý jim záviděl. Pět let spolu chodili. Chtěl ji požádat o ruku.
Až jednoho dne....Je to asi týden zpátky......Ona byla s jeho "nejlepším" kamarádem u něj doma a čekali na Tomáše. Tomáš volal, že nepřijde, protože se pohádal s matkou. Jí nevadilo, že je tam s Markem sama, měla ho v celku ráda, byl to Tomášův nejlepší přítel....A přesto jí dal do pití lehkou drogu. Poté jí donutil, aby se sním vyspala a ona s doměním, že je to Tomáš , soulasila....

Tomáš se snažil pod spadlou zastávkou, která nevydržela nápor větru, najít dívku, která by ho nikdy s čistým vědomím nepodvedla...Našel její ruku, chytl ji a nepustil. Držel ji za ruku 6 hodin , než přijela zachraná služba, která se kvůli nepříznivím podmínkám počasí ke spadlé zastávce nemohla dostat dřív.
Tomáš zemřel za dva týdny na silný zápal plic....


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbila se vám moje povídka?:)

Ano:)
Ne!

Komentáře

1 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 12. února 2012 v 18:10 | Reagovat

moc pěkný bloček a pěkný dessing, líbí se mi tvoje povídka :-)

2 koralkovydomov koralkovydomov | Web | 12. února 2012 v 18:11 | Reagovat

Máš pěkný blog :)

3 clerexe clerexe | Web | 12. února 2012 v 18:16 | Reagovat

krásný :3 a smutný ^^

4 WerUu WerUu | Web | 12. února 2012 v 18:16 | Reagovat

Dokonalá povídka. :))

5 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 12. února 2012 v 18:17 | Reagovat

Myšlenka je moc pěkná..dočetla jsem to až do konce.. :))

6 Miss I* Miss I* | Web | 13. února 2012 v 13:09 | Reagovat

opravdu smutná.. Ale pěkná myšlenka... :)

7 storyclare storyclare | Web | 19. února 2012 v 13:14 | Reagovat

Už jednou jsem Ti psala, že máš krásný blog! A napíšu to klidně znova :) A tahle povídka? Dokonalá! :)) Pěkná myšlenka.. Opravdu smutný příběh..^^
Když jsem to dočítala něco se ve mně sevřelo a skoro mi ukápla slza.. Krásný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama