*Nech mě uhořet

6. května 2012 v 15:40 | Lucka...:) |  My stories
Protože už jsem dlouho žádnou povídku nenapsala..
Pokud chcete kopírovat, tak prosím se zdrojem;) L.

Je na čase si to přiznat. Chybíš mi.
Asi jsem čekala, že to bude snažší. Že to nebude tak bolet. Chtěla jsem být silná, být nadvěcí. Ale kdo to umí? Ty? Umíš být nad věcí?
Mě lhát nemusíš.
Na začátku našeho příběhu, na tý uplně první stránce, to všechno vypadalo tak slibně. Budouctnost byla jasná, zřetelná, zdála se být krásná. A pak se to zdálo být špatné. Zdálo se být špatné to, že je budoucnost tak dobrá, tak krásná a bezchybná. Proč mě to vůbec ještě překvapuje? To jsi celý ty...
Teď všechno okolo hoří. Střepy jsou všude a já mám prach ve vlasech, až se zdá, že moje vlasy jsou uplně bílé. Cítím kouř, oheň se rozprostírá všude okolo mě. Ty víš že mám pravdu, i já to vím. Ale ty i přesto vyhráváš. Jsi silnější než já, umíš to semnou, stačí jediný pohled. Žeru ti ty kecy, kterýma mě krmíš. Každý slovo co řekneš.
Miluju to násilí, který na mě používáš, ty rány - ta krev, ten pocit. Květiny, co přijdou po boji, slova kterýma se mi omlouváš a říkáš, že už to nikdy neuděláš. Tvoje polibky umí být tak něžné, když chceš. Je zlé, že mě to dělá šťastnou? Že mi to chybí? Ty výhružky a rány. Dělalo mě to šťastnou. Mohla jsem být s Tebou.
Chtěla jsem utéct, dokonce se mi to podařilo. Nehledal jsi mě. Vracela jsem se, znova a znova, protože jsi můj hrdina a já chci být s Tebou.
A ty teď jen stojíš a necháváš mě uhořet, v tom ohni, který jsme sami vytvořili. Neboj se, to je v pořádku, mám ráda tu bolest, líbí se mi. Jen stůj a poslouchej můj pláč. Miluju to, když mi lžeš a říkáš, že mě nemiluješ. Vím že mě miluješ. Křičel jsi moje jméno ze spaní. To nevadí, lži. Miluju tvoje lži. Miluju Tebe. Chci tě...

A ty jsi přesto odešel. Přes tu bolest, pláč, oheň. Nechal jsi mě uhořet. Nebolelo to tak jako to, že už tu nejsi.
Je na čase si to přiznat. Chybíš mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se vám moje povídka?:)

Ano:)
Ne!

Komentáře

1 Lucy0077 Lucy0077 | Web | 6. května 2012 v 15:46 | Reagovat

wau moc  silné :( krásně píšeš

2 klikli2 klikli2 | Web | 7. května 2012 v 22:51 | Reagovat

Milujem túto poviedku!
Síce neviem, či je to myslené ironicky, že miluje tú bolesť alebo reálne a normálne. Ale každopádne skvelý nápad! Chválim, konečne niečo originálne, konečne bolesť sposobujúca potešenie. Vau, tlieskam, veľmi si ma potešila. Píš častejšie, ideš hore, ale pomaly, venuj sa tomu viac. :) Fakt, parádna, konečne niečo smutné a silné zároveň. Paráda. :)

3 Žan Žan | Web | 8. května 2012 v 12:07 | Reagovat

Nemám slov :O Je to dokonale napsané! Úžasné ♥

4 Miss I* - sbé Miss I* - sbé | Web | 15. května 2012 v 18:47 | Reagovat

moc pěkné.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama