Říjen 2012

*Good Intetions

31. října 2012 v 17:59 | Lucka...:) |  Videos
Písnička, která má smysl..


Hear me out before you label me the bad one
Vychutnejte si to i s textem, protože ta písnička za to stojí...TADY

*Party time.

26. října 2012 v 17:39 | Lucka...:) |  Day after day
A je to tady. PÁRTY, PÁRTY, PÁRTY !!! Pojedem si to svoje. Já, ty a ona, jen my tři, jako vždycky. Potřebujem si vyčistit hlavu, všechny tři. I love you my girls :** ( Protože nebýt těch dvouch, je ze mě jen hromádka neštěští. Když mám je, mám vlastně všechno. )


*Když to nedokážeš, nutit Tě nemůžu.

21. října 2012 v 17:09 | Lucka...:) |  Day after day

Nejsem si uplně jistá, jeslti jsem za včerejší večer vděčná a nebo jestli jsem na tom ještě hůř, než jsem vlastně byla. Ve výslekdu je to jedno, dostala jsem všechny odpovědi, které jsem dostat chtěla/potřebovala. Jedno vím určitě a to, že po včerejšku mám toho nejlepšího kamaráda na světě, který mi pomohl vyřešit hrozně moc věcí, aneb, děkuji Ti Venco. Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli bylo nejlepší jet tam na tu diskotéku, když jsem věděla, že ON tam bude. Ale pravda je, že jsme náš rozchod nikdy neřešili z očí do očí a tak bylo na čase, abychom si to všechno pořádně objasnili. Nejdřív jsme řešili situaci u nás doma, prostě je to teď celý na hovno. Jenže on když se napije, tak je mele strašný kraviny. Asi mi chtěl pomoct, ale já jsem se na něj jen podívala a řekla "Prosím, mlč už". Kupodivu stichl.
*Nechci řešit tohle*, řekla jsem.
*Já vím......Ptej se na co chceš, odpovím Ti uplně na cokoli*
*Mám jenom jednu otázku. Proč?*
Teď si pomalu a zřetelně přečtěte jeho odpověď. Chtěla bych mu vidět do hlavy, chtěla bych číst jeho myšlenky. Tohle totiž neni normální.
"Myslíš si, že já už Tě v hlavě nemám? Mám. Mám Tě v hlavě pořád. Záleží mi na Tobě, mám Tě rád. Ale prostě Tě nedokážu milovat, nevím proč, prostě to nejde. Neni to Tvoje chyba, to je jenom v mojí hlavě. Sám to nechápu. Ty jsi holka, která nebude mít problém, najít si kluka, kterej jí bude milovat. Teď to možná nevidíš, ale já vím, že ty si ho najdeš brzo. Já ne. Já teď budu bez holky dlouho. Kdykoli bys něco potřebovala, jsem tu pro Tebe. Ale víc Ti dát nemůžu."
Včera večer jsme si toho řekli hrozně moc. Nic to nemění na faktu, že ho mám pořád v hlavě, ale musim ho respektovat. Nemůžu ho nutit milovat, když sám nechce. Rve mi to srdce, je to k nevydržení.
Můžeš křičet, trhat si vlasy, můžeš brečet, ale neuděláš s tim nic. A to je na tom to nejhorší.

*Hall of fame

19. října 2012 v 21:59 | Lucka...:) |  Videos
Uznej to, ta písnička se prostě povedla.


You can throw your hands up
You can beat the clock
You can move a mountain
You can break rocks
You can be a master
Don't wait for luck
Dedicate yourself and you can find yourself

*Buď

19. října 2012 v 19:09 | Lucka...:) |  Day after day
BUĎ.
Vyber si. Dobro, nebo zlo. Buď, a nebo. . Jak?
Poslouchej svůj vnitří hlas.
Otevři se.
Přestaň řešit, co se od tebe očekává.
Buď sám sebou.
Buď dobře.
Buď tak, aby ti se sebou samotným bylo dobře.
Probuď se a vzbuď ostatní.



*Vyznání

18. října 2012 v 16:49 | Lucka...:) |  Day after day
Nevím jestli jsem se kdy zmiňovala o Ondřejově sestře. Jmenuje se Barča a i když s Ondrou už nejsem, s ní jsem si docela začala rozumět a mám jí fakt ráda :)
Měla kluka, Toma. Problém byl jen jeden - ona byla z Čech, zatímco on ze Slovenska. Ale i přes to všechno spolu byli šťastní více jak rok. Když mi Barča v pondělí řekla, že se rozešli, bylo mi z toho uplně špatně. Přece jenom, malinkou chvilku jsem do tý rodiny částěčně patřila a všechny tam jsem si oblíbila. Tohle mě strašně mrzelo - až dokonce štvalo. Oni dva se proste rozejít neměli, ale když si Barča myslela, že to tak bude lepší, tak proč ne...
Abych se dostala k věci, proč to sem vlastně všechno píšu. On jí dal někdy před měsícem na profil takový článek. Nevím, jestli ho psal sám a nebo jeslti ho někde okopíroval, ale stojí za přečtení. Protože každé slovo v tom textu je pravdivé. Jak jsem říkala, je to slovák, tak se nedivte, že je to psané slovensky ;)
Přeji hezké počtení.

Každý by chcel mať dokonalý vzťah, ale za dokonalým vzťahom sú mesiace a roky driny. Pointou je pochopiť povahu a nálady toho druhého. Vážiť si seba navzájom, rešpektovať sa a neklamať si. Vzťah nie je len o dobrých situáciách, predstavuje aj mnoho zlého, ktoré spolu prežijete, ale napokon všetko vás to môže posunúť ďalej. Vo vzťahu ide tiež o hľadanie rôznych riešení a kompromisov. Veľmi dôležité je tráviť spolu čo najviac času, nie len keď sa to jednému hodí. Vedieť o sebe všetko, nemať pred sebou tajnosti. Dokázať tomu druhému v tomto svete naozaj dôverovať. Mať možnosť sa vyrozprávať a tiež vedieť, že ti človek po tvojom boku nepodrazí bezcitne kolená, keď to budeš najmenej čakať. Spolu sa úprimne tešiť z úspechov toho druhého a navzájom sa podporovať. Je to proste niečo úžasné. Veľa ľudí si neváži to čo má, iba smúti za tým čo vlastne nemá. Ak chceš mať dobrý vzťah, správaj sa k človeku na ktorom ti záleží najlepšie ako vieš, váž si ho, aby sa ti raz nestalo, že sa dopustíš chyby ktorú budeš možno neskôr raz ľutovať. Nikdy zbabelo nedovoľ, aby človek, ktorého naozaj ľúbiš navždy odišiel preč kvôli tvojej neuváženej hlúposti. To je najväčšia chyba, ktorú môžeš urobiť, pretože len úsmev niekoho, koho robíme dennodenne šťastným je pre nás ľudí, ktorí naozaj ľúbime skutočne tým najdôležitejším.

*Heart never forgets

12. října 2012 v 22:50 | Lucka...:) |  Day after day

Těžký týden.
Nějak to na mě všechno spadlo. Byla jsem unavená víc jak nikdy a hlavně jsem byla nesnesitelně protivná a drzá, hlavně na mamku. Kolikrát mě to uplně zamrzelo, ale nedalo se to ovládat. Všude na mě něco vykukuje, všude jsou nějaké vzpomínky... Jako třeba ve středu. Ano, nastala opravdu vtipná situace, to si nechte vyprávět.
Šla jsem ze školy a hrozně jsem chvátala, protože jsem od půl 6 měla taneční (k těm se ještě vrátím) a potřebovala jsem to všecko stihnout. A k mému "štěstí" byla zrovna výluka. Shit, nesnášim výluky. Přijdu si na nádraží a kdo tam nestojí. Jasně, Ondráš a jeho skvělózní grupa. Fuuuu a byla jsem v háji. Protože s Ondrou jsme se seznámili přesně takhle. Bylo to někdy v dubnu a taky byla výluka. Pamatuju si, že jsem byla strašně naštvaná a když jsem nastupovala do vůlukového autobusu, strašně jsem nadávala, že výluky nesnášim. A on tam jen tak seděl a culil se na mě, aniž bychom se znali. Jediný volný místo v tom autobuse bylo za ním a tak jsme si s kámoškou sedli tam. Začal se s náma bavit jakoby nic a jen tak ze srandy prohodil, že bychom někdy mohli jít ven. Smála jsem se tomu, brala to jako srandu, i když jsem o něm potom celý týden mluvila :DD Neváhal a přidal si na mě do přátel na facebooku. Asi dvakrát jsme si psali, bylo to fajn. Asi dva dny na to si od našeho společného kamaráda sehnal moje telefoní číslo a začali jsme si nepřetržitě psát. Takhle to všechno začalo...
A jak jsem tak ve středu byla v tom autobuse a viděla ho, všechno se mi to vybavilo. Asi to bude potřebovat víc času, než jsem si myslela...
Ale náhodou, jak se rozkřiklo, že už nejsem zadaná, začalo mě zvát na rande spousta kluků :D Je to až vtipný, skoro všechno jsou to Ondrovi kámoši :D Zatim jsem všechny nabídky odmítla. Ne proto, že bych nechtěla, já bych docela i šla. Ale v poslední době je toho docela hodně. Mimochodem, zpátky k těm tanečním. Bylo to naprosto svělý zase po několika měsících vidět Zdenyho :) Ani jsme se nepohádali, což považuji za úspěch :D Aspoň něco pozitivního na celém týdnu. Uvidíme, jak půjdou ostatní lekce. L.

*Bylo na čase.

4. října 2012 v 19:19 | Lucka...:) |  My stories
Nevím jestli to pochopíte. Ale takhle to doopravdy bylo..

Bylo na čase.
Úskostně se posadila na židli, před sebe položila papír a pero. Zhluboka se nadechla, zavřela oči. Jen ona, papír a pero. Nic víc. Tyhle tři věci teď tvořili její vesmír. Nádech, výdech, pořád dokola, dokud její hlava nebyla uplně čistá. Žádná myšlenka, prostě nic. Vnímala jen nádechy a výdechy. Tak to bylo správné. Až když byla její hlava čistá, otevřela oči. Cítala se o něco lépe.
Opatrně k sobě přitáhla papír a vzala do ruky pero. Teď byl čas, aby ze sebe dostala všechnu tu bolest, strach, všechny ty protrpené dny. Začala psát a jak psala, stékaly jí slzy po tvářích, ale ona se přesto usmívala. Vracela se zpátky . Prostě jen psala a psala. Nic jí nerušilo, nic jí nemohlo zastavit. Byla jako rychle jedoucí vlak, co má spoždění a nestaví. Ona měla sakra veliké spoždění a teď to chtěla dohnat. A podařilo se, teď byla zpátky.
Třesoucí rukou pomalu položila pero zpátky na stůl. Přečetla po sobě každý řádek, který napsala. Nebylo potřeba škrtat, nebylo potřeba nic přepisovat. Bylo to dokonalé. Na tom papíře byl vepsán její život.
A ona až teď pochopila smysl svého života. Pochopila, že všechno to zlé co se jí stalo, bylo vlastně k něčemu dobré.
Opatrně papír složila a dala na hromádku ostatních papírů ve svém stolku. Na té hromádce bylo všechno to, co nikdy nikdo kromě jí neměl číst. Tak to mělo být, byl to jen její papír, tak to ona chtěla, tak to cítila. A poté co už ve své hlavě měla všechno srovnané, vzala si další papír a začala psát o tom, jak jí psaní vlastně pomohlo pochopit poslední měsíce jejího života. O tom, jak jí psaní vlastně zachránilo.

*All About Us

1. října 2012 v 21:59 | Lucka...:) |  Videos
Co naděláš...


The room's hush, hush,
And now's our moment.
Take it in feel it all and hold it.
Eyes on you, eyes on me.
We're doing this right.