Listopad 2012

*Nenávidím nadpisy.

28. listopadu 2012 v 13:09 | LucyEn |  Day after day

Když je člověk nemocný, má najednou spoustu času na přemýšlení. Shit, I hate it. Nerada přemýšlím nad svým životem. Ale pravdou je, že jsem si aspoň uvědomila pár věcí. Třeba to, že si nepřijdu odstrčená, já JSEM ODSTRČENÁ. Ale je to pochopitelný. Moje dvě nejlepší kamarádky jsou prostě zadané, zatímco já už jsem úspěšně dva měsíce singl. Nevadí mi to, jsem za ně šťastná, to opravdu ano :) Jenom jsem teď nějak víc sama. Když si povídáme, povídáme si o JEJICH vztahu. A proto jsem ráda, za ty kluky moje. To je jediná věc, za kterou jsem Ondrovi fakt vděčná. Za to, že mi dal novou rodinu. I když spolu nejsme, oni mě neodkopli, pořád k nim patřím a vždycky už budu. Neumíte si představit, jak moc si jich vážím a jak moc jsem za ně vděčná:)!
A všechny ty okolnosti mě donutily přemýšlet ještě nad jinou věcí. No vlastně to neni tak docela věc. Je to osoba. Co je lepší? Být zamilovaná do kluka, kterej už se ke mě nikdy nevrátí a být sama tak dlouho, až mě ta zamilovanost přejde a teprve potom si najít někoho jinýho a ... nebo s tim bojovat a i přes to, že něco cítím k danému klukovi, začít chodit s jiným a doufat... dát mu šanci v to, že on bude to ŠTĚSTÍ, které mě nedávo opustilo? Nejsem si jistá. Nechci mu ublížit.

*Prý až dospěješ..

18. listopadu 2012 v 16:39 | Lucka...:) |  Day after day

Byl to rychlý týden. Ani jsem se nestačila vzpamatovat a zase byl víkend. Ne, že by mi to vadilo, to vůbec ne. Jediný co mi fakt vadilo bylo, že se mi jedna nádhera snažila zkazit náladu. A málem se jí to povedlo. Fakt, to jste neviděli. Ta holka má v palici vypatláno. No, aspoň jsem už zjistila, kdo mi psal ty anonymní esemesky, když jsem se rozešla s Ondrou. Slečinka mi pořád předhazovala, jak málo jsem dospělá a že prý až dospěju, tak to všechno pochopím. Anoo, ona se vážně chovala dospěle, když do mě hejtovala přes mobil :D. Fakt nepochopíš tyhle lidi.
Naštěstí mám v poslední době kolem sebe lidi, kteří šíří hrozně moc pozitivní energie. I když si někdy přijdu dost odstrečená, protože moje dvě nejlepší kamarádky jsou "až po uši zamilované", mám taky kamarády, se kterýma se dá normálně a v pohodě bavit :). A já si jich nesmírně vážím, protože oni tu pro mě jsou. Je fajn se zase každý ráno probouzet s úsměvem, protože víte, že už vás konečně přes den čeká něco pěknýho. Chci si ten pocit užít a nenechám si ho zkazit žádnou blbkou, co o mě nic neví.

*Love's Divine

11. listopadu 2012 v 19:29 | LucyEn |  Videos
Jsem z toho zmatená..Z Tebe.


*I will be okey.

11. listopadu 2012 v 12:59 | LucyEn |  Day after day

Chceš zapomenout? Tak se v tom přestaň plácat a přestaň si představovat věci, který se nikdy nestanou. Prostě utni svojí fantazii.

*Nový dess

9. listopadu 2012 v 17:09 | LucyEn |  Day after day
Anoo, dokopala jsem se k tomu, udělat nový design. Ten letní už se totiž moc nehodil, vždyť je skoro zima. Tak doufám, že se vám líbí ;) Já si stojím za heslem, že v jednoduchosti je krása, takže mě se líbí. Nechtěla jsem žádný s motivem zimy či Vánoc, chtěla jsem něco obyčejnějšího.
Pokud by byl zájem, dám ho volně do *Free Designs* a časem ( spíš až někdy na jaře :D ) přidám ten letní, co jsem měla do teď. Zatím se mějte, L.


*Buď nerozumíš a nebo Tě to nezajímá

8. listopadu 2012 v 21:19 | Lucka...:) |  Day after day

Někdy nechápe věci, které bychom chápat chtěli. A nebo je chápame moc dobře, ale nezajímá nás to. Spíš to ani chápat nechceme. Chceme zapomenout, ale bojíme se toho, že když zapomeneme, ztratíme všechnu naději. Dokud aspoň trochu vzpomínáme a doufáme, pořád je v nás jiskřička naděje, že se všechno vrátí zpátky. A přitom by možná bylo lepší se všech nadějí vzdát a začít někde znovu. Jde jen o to přemluvit samu sebe. A to je to nejtěžší co nás v životě čeká.