Březen 2013

*Nediv se, chybíš mi.

27. března 2013 v 20:44 | LucyEn |  Day after day

Každý, kdo trochu čte můj blog, ví, okom teď budu psát. Vždyť už o něm píšu skoro rok. Ano, uteklo to, ale někdy loni touhle dobou jsme se poznali. Narozdíl od tohoto roku, bylo krásné jarní počasí.
Je to přes půl roku, co jsme se rozešli, pravda, nebyl to moc dlouhý vztah. Jenže jsme se od sebe uplně "neodloučili". Možná, na chvilku, ale pořád se to vrací. On se pořád vrací. Dva víkendy za sebou to bylo jako dřív. Dva víkendy jsem byla na chvilku zase "jeho holka" a on byl "můj kluk". Nezní to hloupě? Ano zní :D Je to hloupé. Ale nedá se to ovládat. Moje máma si myslí, že jsme zase spolu. Jeho máma si myslí, že jsme zase spolu. Bůh ví, kdo všechno si to myslí, ale ne, nejsme zase spolu. I když máme zase několik moc nových společných vzpomínek. Možná nám to neklape, když spolu chodíme, ale docela nám to klape, když spolu nechodíme. Prostě ho mám ráda a chybí mi. A když už jsem si myslela, že jsem ho ze sebe dokázala dostat, tak prostě přišel, objal mě, usmál se a já tam byla znovu. Nezdálo se mi, že by mu to vadilo, ba naopak. Bylo vtipný sledovat, jak žárlí na každýho kluka, co se semnou trochu baví, co semnou tancuje. A mě přitom tak bavilo ho provokovat. Bavilo mě ho držet za ruku a objímat ho. Bavilo mě bavit se s jeho mamkou a s jeho ségrou mluvit francouzky. Bavilo mě, když mě vzal do náruče a nesl mě k autu, protože mě bolely nohy a už jsem nemohla jít. Uspokojovalo mě, dát mu pusu na rozloučenou.
"Mám Tě ráda", řekla jsem mu. Opravdu, co je na těhlech slovech vtipný? Smál se tomu. "Neni to vtipný, nesměj se", řekla jsem. Zvážněl "já vím, promiň".. A pak, další den ve vlaku prostě jen "Ahoj."
Možná si říká to samý co já. Šlo by to vůbec znova? Existuje vůbec druhá šance? Nevím, uvidíme v neděli, jestli se mi teda plány vydaří. L.

*Damn.

11. března 2013 v 15:57 | LucyEn |  Day after day

Myslíš si, že máš všechno pod kontrolou a ono vůbec :D Všechno se to otočí a ty ani netušíš jak.
Stačilo to. Stačilo jedno dlouhý a pevný objetí a byla jsem zase zpátky tam, kde jsem asi před měsícem skončila. Damn, štve mě to. Tahle kapitolka, která trvá už asi skoro rok, se snad nikdy neuzavře :D Věci vás dokážou tak dokonale zmást. Posloucháte věci, které se na vás valí z okolí a nevíte, co si máte myslet. Nevíte co máte dělat, nevíte jak se zachovat, jak udělat věci správně ..
Nevadí . Pomalu, ale jistě k nám přichází jaro! Díky bohu, tohle období mi dodává strašně moc síly. Každý ráno se probouzím s dobrou náladou, život mě baví a to je to hlavní)))).

Jdou slepit střepy? Jde začít znova? A chce se mi vůbec? Chce se jemu..? A co se stane s lidma, který jsme si mezi tím "našli"? Ublížíme jim, abychom mohli být šťastní spolu? Sobecký. Damn.

Beneath Your Beautiful

8. března 2013 v 19:59 | Lucka...:) |  Videos
I know you're out of my league
But that won't scare me away..