Květen 2013

*Party life

29. května 2013 v 14:18 | Lucka...:) |  Day after day

Zkažená, zkažená Lucina.
Čim víc se snažím na nic nemyslet a odreagovat se, tim víc propadám tomu bezstarostnému životu o víkendech. Vždycky prostě hodím všechny starosi a problémy za hlavu a jdu se bavit. A vážně si to užívám.
I když pravda, že ten poslední víkend jsem to nějak neustála. Z akce jsem jela s totálně vyřvanýma hlasivkama, s monoklem u oka, špinavá od hlavy až k patě. WTF?:D Taky jsem z toho nemocná, ale zítra snad už pujdu do školy. Ale ta akce za to stála. Nejlepší za posledních pár měsíců. Znáte snad lepší pocit, než být mezi lidma, který totálně zbožňujete a bavíte se snima? Když prostě máte nejvíc dobrou náladu a je vám jedno, co se bude dít další den, žijete prostě jenom přítomností. Jop, i sním jsem se tam chvíli bavila. Ukazoval mi jeho nový tetování (y). Pak jsem se ho ptala, kdy končí ve škole a řekla mu, že jestli to neudělá, budu se mu smát (vážně, vážně jsem mu tohle řekla? Panebože, zabijte mě někdo prosím.) Taky jsem mu připoměla ten DŽUS, na kterej mě pozval a kterej mi dluží. Pak pusa na rozloučenou a čus.
Nějak už moc nemám sílu na něj. Říká se SEJDE Z OČÍ, SEJDE Z MYSLI. A on mi z očí sejde už za pár dnů, až dodělá školu. Pak už se tolik výdat nebudeme, pokud mě teda nepozve na ten džus, co mi dluží. Tak třeba sejde i z mysli, jeslti už tam teda nechce být.

*This is a past now..

22. května 2013 v 16:28 | Lucka...:)


Dívám se sama na sebe a přýšlím, co se stalo špatně.
Včera jsem, ani nevím proč, vytáhla starej mobil a začala si číst starý esemesky. Jsou tam psaný ty naše začátky, to naše prvotní nevinný psaní. Držela jsem si ho od těla. Ze začátku jsem ho k sobě nechtěla pustit, bála jsem se s nim nějak sblížit, zamilovat se do něj. V těch esmeskách to je všechno napsaný. "Jestli se na Tebe upnu, bude těžký se mě zbavit", napsala jsem mu jednou. "Nikdy se Tě nebudu chtít zbavit", odepsal.
A tak to teď má. Má co chtěl. Upla jsem se na něj na začátku a teď se mě nemůže zbavit. Jak jsem si četla ty esmesky, bylo mi fakt smutno. Některý jsou fakt hezký, některý dost vtipný :DD. Mám se podělit? Vybrala jsem tu nejhezčí, psanou pár dní předtim, než jsme spolu začli oficiálně chodit.

A proč Tě mám plnou hlavu? Jsi krásná, milá, rozumim si s Tebou, je mi s Tebou hezky...když si s Tebou povídám? Je to parádní a když se na Tebe koukám, je to ještě lepší. Mě trápí, že Tě vedle sebe nemám...nemůžu se Ti dívat do té tvé tvářičky krásné :) Ty jsi prdelka, kterou bych tu teď chtěl mít...dívat se, jak usíná, pohladit ji...dát jí pusu, přikrýt a dívat se, jak spí. To bych se na Tebe vydržel dívat, než bych usnul já :)

*Smile please

12. května 2013 v 15:11 | LucyEn |  Day after day
Tenhle týden mi přijde nekonečně dlouhý. Nestěžuji si, to vůbec, byl to hezky prožitý víknend a stalo se tolik zajímavých věcí..
Je to vtipné, mohla bych svůj blog přejmenovat na blog O NĚM, protože každý, každičký článek je psaný o něm. Nevím proč, asi snad proto, že nic jiného zajímavějšího v mém životě jaksi není. O něm si s moc lidma nepovídám a nějak to ze sebe dostat musím, tak aspoň na tom blogu...
Včerejší den byl věnovaný především jemu. Slíbila jsem, že se pojedu podívat na jeho hasickou soutěž, opravdu jsem to SLÍBILA. Ale když jsem ráno vstala a viděla, jak venku nehorázně moc prší a je tam hnusně, přestalo se mi chtít. Vážně jsem si chvilku myslela, že se na to vykašlu a pak se na něci vymluvím... Ale víte jak se to říká "když něco chceš, musíš pro to něco udělat", a tak jsem zvedla tu svojí prdel a jela mu fandit. A nelituju toho vůbec. Ano, brutálně jsem promokla, mám hrozně moc špinavý boty od bahna, ale bylo to fajn. Přišly jsme tam (ještě s kamarádkou) a šly za nimi (on a jeho kamarádi). Hned na začátku jsem se musela začít smát :D Ruply mu kalhoty, přímo mezi nohama :DDDD Je to takovej ťuňťa. Pak když bežel stovku, tak se rozmáznul, podklouzlo mu to. Asi ho to muselo fakt bolet, ale věřte mi, nešlo se nesmát :DDDD Byl to kvalitní držkopád. Pak jsme stáli asi 10 metrů od sebe a dělali na sebe ksichtíky. Kolem pátý jsem musela odjet, protože jsem jela na brigádu a on už taky musel, protože měl ještě fotbalový zápas. Loučili jsme se a on se najednou naklonil a dal mi pusu. ... Víte, bylo to hezký, dát mi jí jen tak, předevšema, při loučení. Byla obyčejná, skoro kamarádská, ale dal mi jí. Nebyla opilecká a byla na veřejnosti. POKROK.
Pak jsem teda rychle pádila na brigádu (pomáhám strejdovi v hospodě, když je tam nějaká oslava, svatba, ples nebo tak).
Kolem půlnoci už jsem byla hodně unavená a asi na mě nebyl hezký pohled. Jediný co mě trošku hřálo u srdce byla esemeska od Ondry, výhra fotbalu 3:1. Už hrozně dlouho nic nevyhráli, tak jsem měla radost i za ně)). Když tu najednou za mnou přišel jeden muzikant a povídá mi "Taková pekná devčica a jenom se mračí. Usměj se přeci.".. Byl hrozně milej a tak...charizmatickej. Začali jsme si povídat a mě po chvilce přišlo, jako kdybych ho znala už hrozně moc dlouho :D Bylo to hrozně moc fajn. Když hrál a já šla okolo s tácem a skleničkama, mrknul na mě a naznačil, že se mám usmát :D :) Pak, když jsme se loučili, zeptal se, jestli mu dám číslo..Nejdřív jsem řekla, že ne, ale nakonec jsem mu ho dala. Ve 4 ráno mi přišla esemeska "Děkuju za krásné zpříjemnění večera. Zůstaň pořád tak skvělá, jako jsi byla dneska a nezapomeň nosit úsměv, protože ti sluší :)"... Je dost zřejmé, že už se nikdy neuvidíme, protože je z Moravy, ale přesto, bylo fajn poznat ho. Dokázal totiž vykouzlit úsměv na tváři jedný zmatený holky;)

*Want to sleep

8. května 2013 v 23:13 | LucyEn |  Day after day

Ten pocit, když se vám unavou zavírají oči...když víte, že už je spousta hodin a měli by jste jít spát, ale nejdete protože si s ním píšete a nechcete přestat. Když víte, že nic nemáte do školy a že nic neumíte, ale je vám to jedno, protože se konečně blíská na lepší časy..

*Smile again

5. května 2013 v 19:43 | Lucka...:) |  Day after day

Včerejšek byl po dlouhý době krásně strávená sobota. První hasická soutěž v tomhle roce a já myslím, že jsme si jí dokonale užili. Sluníčko docela svítilo a po dlouhý době jsem viděla svýho moc dobrýho kamaráda Vencu :) Snad budou nějaký fotky, takže později bych vám ráda představila můj tým, mojí rodinu, když budete chtít ;)
Bála jsem se, že nestihnu hokej, tak hrozně moc jsem ho chtěla vidět, ale stihla jsem ho. Sice jen taktak, ale stihla. Hráli jsme se Švédskem a začali pohrávat...a já jsem byla fakt unavená a začala jsem u toho usínat :D Ke konci třetí třetiny, když už bylo jasné, že prohrajeme, šla jsem spát. Po chvilce mě vzbudila smska. Kdybych nebyla tak ukrutně zvědavá, přečetla bych si jí až ráno, ale mě hrozně zajímalo, kdo mi píše takhle v noci :D Takže jsem otevřela nejdřív jedno oko..pak druhý..nakonec obě. Chvilku přemýšlela, jestli mám vstát a podívat se a nebo se na to vykašlat, ale pak jsem usoudila, že bych stejně neusla, kdybych se nepodívala :D Byl to on, Ondra a já jsem byla fakt ráda, protože kdybych vstávala třeba jen kvůli infolince, byla bych naštvaná :D Psali jsme si další hodinu, ale já už pak vážně nemohla udržet oči, musela jsem jít spát. Ale stejně to bylo fajn, zase si smskovat...Tralalalalllááááá, už se těším, až půjdeme ven, mělo by to snad být tenhle týden, tak mi držte plce :3

*I was wrong

3. května 2013 v 19:52 | LucyEn |  Videos
Čekala jsem na ní tak dlouho a dneska konečně byla puštěna mezi lidi. Je božská, díky Majku. Díky Celeste...
Tolik možností, kdo ví co je správné?
Tolik rozdílů, řekni co je krásné.
Tolik starostí, řekni co je vážné?


*I'll wait

2. května 2013 v 17:10 | Lucka...:) |  Day after day

Překvapil mě, hodně.
Dlouho jsme se neviděli, nemluvili spolu, nejezdil s námi domu vlakem. Prostě najednou zmizel, ani na facebooku jsem ho neviděla.
V úterý jsem večer se svými přáteli "oslavovala" čarodějnice. Bylo mi božsky, parádně jsem se bavila, užívala jsem si to :)! Za celý večer jsem na něj nepomyslela. Teda, jen do půl 12 večer. Pak mi, kdo ví proč, začal psát. Dlouho, DLOUHO mi nenapsal žádnou smsku, jen tak, z ničeho nic. Nevypadal opile, vlastně vypadal až moc střízlivě. A tak jsme se prostě jen tak psali a já jsem byla hodně, HODNĚ spokojená. Tim víc, když se mě zeptal, jestli bych někdy zašla na kafe. Jen my dva, totálně střízlivý, spolu, venku. Chápete to? Mám pocit, že jsme se konečně někam POHLI. Už je to 9 měsíců, co jsme se rozešli. Shit, budu čekat dál, tak snad to k něčemu bude. Ty naše příležitostný "milostný sektání" už mě totiž nebaví.