*Smile please

12. května 2013 v 15:11 | LucyEn |  Day after day
Tenhle týden mi přijde nekonečně dlouhý. Nestěžuji si, to vůbec, byl to hezky prožitý víknend a stalo se tolik zajímavých věcí..
Je to vtipné, mohla bych svůj blog přejmenovat na blog O NĚM, protože každý, každičký článek je psaný o něm. Nevím proč, asi snad proto, že nic jiného zajímavějšího v mém životě jaksi není. O něm si s moc lidma nepovídám a nějak to ze sebe dostat musím, tak aspoň na tom blogu...
Včerejší den byl věnovaný především jemu. Slíbila jsem, že se pojedu podívat na jeho hasickou soutěž, opravdu jsem to SLÍBILA. Ale když jsem ráno vstala a viděla, jak venku nehorázně moc prší a je tam hnusně, přestalo se mi chtít. Vážně jsem si chvilku myslela, že se na to vykašlu a pak se na něci vymluvím... Ale víte jak se to říká "když něco chceš, musíš pro to něco udělat", a tak jsem zvedla tu svojí prdel a jela mu fandit. A nelituju toho vůbec. Ano, brutálně jsem promokla, mám hrozně moc špinavý boty od bahna, ale bylo to fajn. Přišly jsme tam (ještě s kamarádkou) a šly za nimi (on a jeho kamarádi). Hned na začátku jsem se musela začít smát :D Ruply mu kalhoty, přímo mezi nohama :DDDD Je to takovej ťuňťa. Pak když bežel stovku, tak se rozmáznul, podklouzlo mu to. Asi ho to muselo fakt bolet, ale věřte mi, nešlo se nesmát :DDDD Byl to kvalitní držkopád. Pak jsme stáli asi 10 metrů od sebe a dělali na sebe ksichtíky. Kolem pátý jsem musela odjet, protože jsem jela na brigádu a on už taky musel, protože měl ještě fotbalový zápas. Loučili jsme se a on se najednou naklonil a dal mi pusu. ... Víte, bylo to hezký, dát mi jí jen tak, předevšema, při loučení. Byla obyčejná, skoro kamarádská, ale dal mi jí. Nebyla opilecká a byla na veřejnosti. POKROK.
Pak jsem teda rychle pádila na brigádu (pomáhám strejdovi v hospodě, když je tam nějaká oslava, svatba, ples nebo tak).
Kolem půlnoci už jsem byla hodně unavená a asi na mě nebyl hezký pohled. Jediný co mě trošku hřálo u srdce byla esemeska od Ondry, výhra fotbalu 3:1. Už hrozně dlouho nic nevyhráli, tak jsem měla radost i za ně)). Když tu najednou za mnou přišel jeden muzikant a povídá mi "Taková pekná devčica a jenom se mračí. Usměj se přeci.".. Byl hrozně milej a tak...charizmatickej. Začali jsme si povídat a mě po chvilce přišlo, jako kdybych ho znala už hrozně moc dlouho :D Bylo to hrozně moc fajn. Když hrál a já šla okolo s tácem a skleničkama, mrknul na mě a naznačil, že se mám usmát :D :) Pak, když jsme se loučili, zeptal se, jestli mu dám číslo..Nejdřív jsem řekla, že ne, ale nakonec jsem mu ho dala. Ve 4 ráno mi přišla esemeska "Děkuju za krásné zpříjemnění večera. Zůstaň pořád tak skvělá, jako jsi byla dneska a nezapomeň nosit úsměv, protože ti sluší :)"... Je dost zřejmé, že už se nikdy neuvidíme, protože je z Moravy, ale přesto, bylo fajn poznat ho. Dokázal totiž vykouzlit úsměv na tváři jedný zmatený holky;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nina Dobrev vs. Kristen Stewart

Nina Dobrev
Kristen Stewart

Komentáře

1 Miss I* Miss I* | Web | 16. května 2013 v 23:15 | Reagovat

Moc ráda čtu tvoje články. :D je v nich nějaké kouzlo. A ten muzikant musel být fajn. Vypadá mile :) Sice se neuvidíte ale i tak - úsměv je vzácnost :) Jinak jsem ráda že s ondrou pokrok :D třeba už konečně ví, co chce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama