Červen 2013

*Dvouměsíšní summer párty!

29. června 2013 v 13:32 | LucyEn |  Day after day

Včera to docela slušně všechno začalo. Ani mi nějak nedochází, že už je konec školního roku a že mě teď čeká dvouměsíční summer párty, klídek, pohoda, just good times. Konec roku jsme završili skvěle. A i když venku není zrovna letní počasí,vůbec nás to neodradilo, spíš naopak.
Párty měla pokračovat dneska, měla jsem jet na jednu zábavu, kde měl být i Ondra. Celou tu dobu jsem si říkala "ne, nejedu tam kvůli němu, jedu se tam bavit", ale když jsem se dnes dozvěděla, že tam nebude, nechce se mi tam. Asi tam nepujdu vůbec... A tak jsem sama sobě potvrdila, že jsem tam chtěla jít jenom kvůli němu. Nic jiného mě nezajímalo, ta akce mě zajímala jenom proto, že tam měl být on. A přitom náš kontakt byl už dávno uzavřen. Nemyslím na něj tolik, už mi tolik netrhá srdce, že tu semnou není. Naposledy jsem ho viděla minulý týden, zahlídla jsem ho asi jen na 5 sekund. Těch 5 sekund stačilo. Přišla jsem domu, měla jsem od něj olajkovaných asi 5 fotek a pozvání na událost. Takže jemu očividně těch 5 sekund taky stačilo.O prázdninách ho asi uvidím, bojím se.
No co už, ještě jsem vám chtěla povyprávět jednu vtipnou historku :DD:D Je to asi 14 dní, co jsem dostala jeden "super" nápad a to - OBARVIT SE NA ČERVENO. Koupila jsem si barvu, která byla hodně zlevněná a byla spíše do hněda, než do červena ( tedy aspoň na obalu ). Ovšem zdání klame. Barva chytla fakt otřesně, vypadala jsem jak idiot. Rychle jsem jela do města, pro barvu novou a hned to přebarvila do hněda. Nakonec z toho vznikla docela fialová :D:DDD. Teď už se mi to trošku vymylo a vypadám zase jako normální člověk, ale kdyby jste mě viděli s mojí červenofialovočernohnědou hlavou, vážně by jste se smáli!

Nakonec jedna technická věc... Nastavila jsem si starý letní dess, který jsem měla loni v létě. Nechtělo se mi dělat nový, ale chtělo to dát sem nějaký letní :). Všem vám přeju, aby jste si užili prázdniny podle svýho gusta a aby jste si jeli minimálně jako já, jednu velkou DVOUMĚSÍČNÍ SUMMER PÁRTY! :*

*My life is better right now

11. června 2013 v 22:25 | LucyEn |  Day after day

Sluníčko svítí, svět se směje, blíží se prázdniny. Když ráno vstanu, už nemyslím na něj, i když mi teď docela chybí. Dokončil školu a tím ukončil i naše poslední vztahy, které mezi náma byly. Nevím, možná to není všechno ještě pryč, přijde léto a všichni víme, jak to v létě chodí...ale teď momentálně je mi skvěle :). V poslední době mám takovej pocit volnosti. Už nemyslim na to, co asi zrovna dělá, s kým je, nervózně nepokukuju po tom, jestli je na facebooku, je mi to fuk. Minulý víkend jsem si tak užila. Hasická soutěž, spousta skvělých lidí, kluků, sluníčka, piva, zábavy.... You know, I am happy again right now. And I love it so much.
K minulému článku bych chtěla dodat, že kamarádka se se svým přítelem usmířila, díky bohu za to :) Občas jí závidím, to jak je šťastná a zamilovaná. Pravda je, že jse se taky teď seznámila s jedním klukem, který ve mě probudil docela zájem..Škoda jen, že bydlí 45 kilometrů ode mě. Píšeme si, výdáme se na soutěžích, je to moc hezkej hasič :DDD Je tolik odlišnej ode mě. Nepije, nekouří, je slušnej, nechodí na diskotéky. Záleží mu na tom, jak vypadá, hodně často si kupuje oblečení a stěžuje si, že má tlustý nohy :DD ( což není pravda, má je jenom vypracovaný ). Je uplně jiný než já, nebo Ondra. Je jak z jinýho světa, ale mě se to líbí.

*Just hug me please.

5. června 2013 v 21:35 | LucyEn |  Day after day

Život je jako na houpačce.
Ještě ve 3 odpoledne mi moje nejlepší kamarádka psala, jak jde za svým přítelem a měla neksutečně dobrou náladu. Před hodinou a půl mi psala, že se prý rozešli. Prostě se pohádali kvůli kravině a rozešli se. Hned jsem sedla na kolo a jela za ní, v osm hodin večer, tři kilometry, přes všechny ty povodňové bažiny. Jela mi naproti. Sotva jsem jí viděla, zahodila jsem kolo a běžela za ní. Strašně moc brečela, už dlouho jsem jí neviděla takhle brečet, chtělo se mi taky. Objala jsem jí jak nejpevnějc jsem dovedla a takhle jsme stáli asi 3 minuty. Ona brečela, já jí jenom držela a nic neříkala. Pak na něj začala nadávat. Přes to její vzlykání jí to ale moc nešlo, spíš to vypadalo, jako když má nějakej záchvat.
Já jejího kluka ráda nemám, nikdy jsem neměla. Ale nikdy v životě jsem jí neviděla takhle šťastnou a zamilovanou. Nikdy, za těch 15 let co jí znám nebyla takhle šťastná. Byly časy, kdy jsme se kvůli jejímu klukovi hádali, kdy jsem opravdu chtěla, aby se rozešli, protože jsem si myslela, že jí ztrácím. Jenže dívejte se na človíčka, kterýho milujete, jak takhle trpí. Trpíte s ním. Když mi pomalu vylíčila, co se vlastně stalo, poslala jsem jí za ním, aby se aspoň pokusila s ním usmířit. A teď tu čekám, až mi napíše esemesku, jak to dopadlo. Doufám, že se usmířej, že prostě všechno bude v pohodě a ona na mě bude ráno čekat na nádraží a bude se smát a vyprávět mi, jak se usmiřovali. Přeju si to proto, protože jestli bude nešťastná ona, tak budu taky. A já mám svýho neštěstí dost, nepotřebuju ještě to její...