*Just hug me please.

5. června 2013 v 21:35 | LucyEn |  Day after day

Život je jako na houpačce.
Ještě ve 3 odpoledne mi moje nejlepší kamarádka psala, jak jde za svým přítelem a měla neksutečně dobrou náladu. Před hodinou a půl mi psala, že se prý rozešli. Prostě se pohádali kvůli kravině a rozešli se. Hned jsem sedla na kolo a jela za ní, v osm hodin večer, tři kilometry, přes všechny ty povodňové bažiny. Jela mi naproti. Sotva jsem jí viděla, zahodila jsem kolo a běžela za ní. Strašně moc brečela, už dlouho jsem jí neviděla takhle brečet, chtělo se mi taky. Objala jsem jí jak nejpevnějc jsem dovedla a takhle jsme stáli asi 3 minuty. Ona brečela, já jí jenom držela a nic neříkala. Pak na něj začala nadávat. Přes to její vzlykání jí to ale moc nešlo, spíš to vypadalo, jako když má nějakej záchvat.
Já jejího kluka ráda nemám, nikdy jsem neměla. Ale nikdy v životě jsem jí neviděla takhle šťastnou a zamilovanou. Nikdy, za těch 15 let co jí znám nebyla takhle šťastná. Byly časy, kdy jsme se kvůli jejímu klukovi hádali, kdy jsem opravdu chtěla, aby se rozešli, protože jsem si myslela, že jí ztrácím. Jenže dívejte se na človíčka, kterýho milujete, jak takhle trpí. Trpíte s ním. Když mi pomalu vylíčila, co se vlastně stalo, poslala jsem jí za ním, aby se aspoň pokusila s ním usmířit. A teď tu čekám, až mi napíše esemesku, jak to dopadlo. Doufám, že se usmířej, že prostě všechno bude v pohodě a ona na mě bude ráno čekat na nádraží a bude se smát a vyprávět mi, jak se usmiřovali. Přeju si to proto, protože jestli bude nešťastná ona, tak budu taky. A já mám svýho neštěstí dost, nepotřebuju ještě to její...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbila se vám moje povídka?:)

Ano:)
Ne!

Komentáře

1 Charlotte Charlotte | Web | 8. června 2013 v 17:06 | Reagovat

Priala by som si mať takú kamarátku, ktorá by išla večer 3 kilometre za mnou, terbars aj keby som len potrebovala objať. Ale ja na kamošky asi nemám až také šťastie,  i keď pár dobrých dušičiek poznám, ale nebývam s nimi denne a bohužial ani týždenne a niekedy ani raz za mesiac...

2 Miss I* Miss I* | Web | 9. června 2013 v 11:13 | Reagovat

děkuji ti za podporu :-* máš pravdu, nestojí to za to abych pro něj brečela.. ale mrzí mě to. tak strašně moc.. jakobych měla v sobě díru..nechtěla jsem se na něj nijak upnout, ale až teď vím, jak moc mi na tom, co jsme měli záleželo..
btwe.. Jsi super kamarádka. Ta holčina má štěstí, že tě má.. :) a ano, život je houpačka. snad se oni dva dali dokupy. Byla by to škoda, když do sebe byli tak zbláznění.. :-) Napiš jak to dopadlo. Jinak, taky se držím toho, že nemusím být šťastná já, stačí mi když budou lidé kolem.. Ale když je někdo neštastný, prožívám to s ním.. To je pravda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama