Říjen 2013

*Stížnost

20. října 2013 v 17:57 | Lucka |  Day after day

Jakej je to asi pocit, když jste nenáviděn. Když vám vlastní dítě řekne, že vás nenávidí, že chce, aby jste odešli z jeho života. Vážně nevím, jakej je pocit to slyšet. Ale moc dobře vím, jakej je pocit to všechno říct. V prvním momentě, kdy ze sebe všechnu nahromaděnou nenávist dokážete dostat, se vám uleví. Asi tak tři sekundy na to je vám ještě hůř, než předtim. Cítíte se provinile, do tváří se vám žene krev a do očí slzy. Nezbývá nic jiného, než se sebrat a utect ven. Nemít nejlepšího přítele Kubu, nevím, jak bych skončila.
Je hrozně fajn mít někoho, kdo vás umí postavit na nohy. Kdo přijde třeba o půlnoci, obejme vás, řekne, že to bude všechno dobrý.. Jo, je to super.
Co se týče Ondřeje ( já vím, už jsem s tím otravná :DD)...

Wait how long would you wait
just for me to call
I know you make mistakes
yeah but
I hope some day you have it all... ( Sum 41 - 88 )

Dlouho jsem s ním nemluvila. Až pak jeden večer, kdy jsem dost pila mě napadlo, že bych mu mohla napsat. Volal mi zpátky. Tak hrozně moc mě v tu chvíli těšilo, slyšet jeho hlas. Mluvit s ním 29 minut 16 sekund.
Ondra se pohybuje v jinym rajónu holek..
Idiot. Píše mi, častějc než předtím. Občas mám pocit, že ho vidím někde, kde určitě nemůže být. A co je na tom 'nejlepší'? Našel si práci ve městě, kam chodím do školy a bude zase jezdit vlakem. Why not...