Prosinec 2013

*Together again

6. prosince 2013 v 23:43 | Lucka |  Day after day
Že jsem se dlouho neozvala? Ano, vím.
Ale mám pro vás naprosto-nejvíc-šokujicí-zprávu..
A ano, potřebuju se někomu svěřit, moje hlava jinak bouchne a já svoje emoce neudržím na uzdě.
Takže upřete své hnědé-modré-zelené-modrozelené-šedivomodré-šedivomodrozelené (nebo co já vím jaké máte oči) na nadpis. Together again, znovu spolu
Zvláštně se to čtě, zvláštně se na to myslí..Je to vlastně celé zvláštní. Já a Ondra, znovu ofiko spolu, po roce a půl. Yeah, honestly


Neptejte se mě, jak se to stalo, sama mám z toho hlavu jak balón. Přišlo to jako blesk. Jen tak nás jeden večer s kamarádkou napadlo, že pojedeme na zábavu tam, kde on bydlí. Mě vlastně ani vůbec nenapadlo, že by tam mohl být, neviděla jsem ho asi 26549 dní..Skoro jsem zapoměla.
A tak jsme si na tý zábavě tancovali ( s tou kamarádkou ) a mě bylo šílený horko.
,,Jdu na chvilku ven", říkám jí..
A tak jdu, chvátám ven jako splašená, chci se nadechnout čerstvýho vzduchu.
,,Luckoooo?" volá na mě někdo z dálky a tak se otočím, abych toho někoho viděla.
Stál tam, na rtech jeho boží úsměv. Na sobě měl to sexy-bílý-na tělě upnutý-nejlepší tričko jaký má.Oči mu zářily, vypadalo to, že je upřímně rád, že mě vidí. Nasadila jsem stejně dementní úsměv, jako měl on a šla jsem mu popřát k svátku.
,,Všechn nejlepší Ondro. Hodně štěstí, zdraví, lásky", podávala jsem mu ruku a dala mu pusu na tvář.
,,Myslíš, že to všechno fakt potřebuju?" směje se a pořád drží mojí ruku. Proč jí pořád drží..pusť mě
,,Jdu ven Ondro, je mi hrozný horko", vysvětluju mu a snažím se uvolnit svou ruku z té jeho. Šel semnou. Bylo vidět, že už něco popil, ale jen tak do nálady..a náladu mě sakra dobrou.
,,Je ti zima? Počkej, dám ti svojí budnu"...Páni a tak jsme tam jenom tak stáli. Seděla jsem na zábradlí, zachumlaná v jeho bundě, omotaná kolem něj, abych ho aspoň trochu zahřála, protože měl na sobě jenom to tričko.
,,Půjdeme dovnitř?", ptám se, když už mi je zima i přes jeho budnu a tělo.. Chtěla jsem se zvednout a jít, ale sevřel mě pevněji.
,,Jenom když mi slíbíš, že mi neutečeš"..Ondro, co se to stebou sakra .. ,,Neuteču, slibuju".
Od této chvíle celý večer nepustil mou ruku. Myslela jsem si, že to je jenom náš další flirt, prostě jenom další večer.
Jenže jeho rty byly čím dál tím víc naléhavější. Jeho polibky byly...jiný. Tolik citu do toho nikdy nedal. NIKDY za celou tu dobu, co jsem s ním něco měla. Zažila jsem někdy něco dokonalejšího? Ne. Takhle nějak si představuju dokonalost. Ale stejně jsem to celou dobu brala prostě s nadhledem. Do chvíle, kdy mi naprosto vyrazil dech. Na zábavě byla i jeho mamka, taťka a ségra. Znám je od té doby, co jsme spolu chodili poprvé. Dovedl mě k jejich stolu, posadil se na židli a mě si posadil na jednu nohu.
,,Tohle je Lucka..moje přítelkyně"..
Teď si představte výraz idiota, kterej na něj čumí s otevřenou pusou. Tak jsem totiž vypadala. Srdce jsem měla až někde na zadku, ruce se mi třásly, hlas se mi někam ztratil, v puse mi vyschlo. Pak už se díval jenom na mě.
,,Dala bys mi ještě šanci? Stál bych o ní. Jsem rád, že jsi dneska přijela. Chci tě, pro sebe"
Jasně, že tě chci ty debile.. ,,Promluvíme si, až budeš střízlivej, ano?"
,,Myslíš, že to nemyslím vážně? Lucko, myslíš, že bych tě vodil za svojí rodinou, kdybych to nemyslel vážně? Myslim to vážně, věř mi, prosím"
Jenže on je hroznej prevít a ví jak na mě.. Začal mluvit slovensky.
V mometně, kdy jsem řekla ANO, všechno bylo ještě lepší. Jeho polibky, doteky, slova, pohledy..všechno
Byl to uplně jiný Ondra, než jakýho jsem znala. Tohle byl ten Ondra, kterýho tak strašně miluju. A tak jsem strávila nejkrásnější noc ve svym životě, s ním po boku, ruku v ruce.

A stejně jsem si s ním o tom ráno chtěla ještě promluvit, až bude střízlivej. Jenže on to hned musel vypustit do světa, aniž by se mě zeptal! :D

A tak se na tu zeď každej den koukám a přesvědčuju se, že se mi to jenom nezdálo, že to tam vážně je. Užívám si ten pocit a jsem šťastná. Nevím, na jak dlouho, nevím, jestli nám to vydrží. Ale vim, že ten večer byl dokonalej.
A nečekanej. Tak dlouho jsme se neviděli a najednou prásk. Náhoda jak Brno ( to se říká, ne? :D )...
Pořád myslím na to, jak jsme spolu byli opřený o bar a barmanka mu říkala ,,teda Ondro, už dlouho jsem tě neviděla takhle spokojenýho"
,,To protože to teď bylo všechno tak nahovno", odvětil.
,,A odteď?", vmísila jsem se do rozhovoru já.
,,Odeď už to bude všechno jenom krásný"...