Day after day

*Bullshit.

5. ledna 2014 v 16:01 | Lucka
Komentář mého SB mě dokopal k tomu, abych napsala další vyčerpávající článek.
Po pár dnech, co jsme se k sobě vrátili, jsme oba začali pociťovat, že to asi není ono. Vlastně jsme začali tam, kde jsme před rokem a půl skončili. Nikde. Veškerou romantiku jsme vyčerpali ten večer, co jsme se zase dali dohromady. Po pár dnech jsem si uvědomila, že to není to, co chci. Jenom jsem si celou dobu myslela, že ho chci zpátky. Tak moc jsem o to usilovala a držela si tý myšlenky, až jsem tomu nakonec sama uvěřila. Ale opak byl pravdou. Pravda je, že mě to k němu táhlo spíš fyzicky..to ostatní jsem od něj nepotřebovala a on mi to ani nikdy neuměl dát.

Oba jsme moc dobře věděli, jak to dopadne. Jednoho dne jsme se domluvili, že za ním zajdu do práce, až skončím ve škole. Věděla jsem, že se tam rozejdeme. V životě jsme spolu neměli pořádný vztah, ale teď už se schylovalo k druhému rozchodu. Byla jsem z toho tak nervózní, až mi bylo do smíchu. Sebrala jsem všechnu svou hrdost a šla za ním. Nevěděla jsem přesně kudy, bylo to poprvé, co jsem šla k tomu skvělému hotelu v našem městečku. Hotel to je vskutku veliký, což mi všechno ještě stížilo. Přišla jsem k veliké bráně, za níž se rozprostíralo obrovský nádvoří a já prostě nevěděla, kudy mám jít. A tak jsem tam jenom stála u tý brány a čuměla do prázdna. Věděla jsem, že už mám pět minut zpoždění, ale měla jsem trochu strach. Po asi dalších pěti minutách jsem se odhodlala a napsala jsem mu esemesku, že nevím kudy.
,,Počkej u tý veliký brány", přišla jeho odpověď. Paráda, u tý už jsem čekala nejmíň 10 minut. Čekala jsem asi dalších 5, než přišel. Viděla jsem, jak jde ke mě nějaká osoba zdálky a bylo mi jasné, že to je on. Bylo to poznat z jeho chůze. Byl oblečený celý v černém. Černá košile, černé kalhoty a samozřejmě černá číšnická zástěra. Vlasy měl hezky upravené a byl oholený. Bože můj, hrozně mu to slušelo. Lucie ovládej se, kvůli tomuhle tu nejsi...
,,Pojď dovnitř, ale nikdo nás nesmí vidět, měl bych průšvih"..
Neměla jsem ani šanci nic odpovědět a rychle jsem pelášila za ním, aby mi neutekl. Ten hotel je fakt docela bludiště. Doprava, doleva, po schodech nahoru, dolu...Neměla jsem ani malou šanci si tu cestu zapamatovat. Po chvilce jsme došli do jakéhosi podzemního baru.
,,Sedni si k tomu stolu dozadu. Dáš si něco k pití? Kafe?"
,,Vodu prosím", odpověděla jsem a šla jsem si sednout tam, kam mi nařídil.
V baru kromě nás dvou nikdo nebyl. Terpve až když jsem se usadila na místo, kam mi Ondra nařídil, mohla jsem si to tam pořádně prohlídnout. Vypadalo to tam opravdu luxusně. Tlumené světlo společně s kamennými zdmi dělali z místa velice klidnout atmosféru. Kdybych nevěděla, že mě čeká rozchod, asi bych se tam cítila docela příjemně.
Netrvalo to moc dlouho a Ondra mi přinesl mou vodu a posadil se na proti mě. Nevím, jak dlouho jsme tam jenom takhle seděli a koukali na sebe. Přišlo mi to nekonečné, ale mohlo to trvat nanejvýš dvě minuty. To trapné ticho už nešlo vydržet.
,,Chtěl si semnou mluvit, tak mluv", pobídla jsem ho.
Vlastně ani nemusel nic říkat, já jsem přesně věděla co z něj vypadne. Že ho to prý mrzí, že mi nechce ubližovat. Že to posral. Že je to debil, kretén, idiot. Že si zasloužím něco víc. Panebože, tvářil se tak zdrceně, až jsem mu to málem sežrala. Usmála jsem se a řekla "To nevadí Ondro, netrap se tím, já jsemv pohodě".. Myslím, že byl z mé reakce trochu překvapený. Já sama jsem byla překvapená z toho, jak silným hlasem jsem to dokázala říct. Měla jsem ze sebe radost. Trochu mě překvapila věta, co potom řekl.
,,Když budeme oba na diskotéce, budu se ti muset vyhýbat, nebo to budu dělat pořád dokola. Jsi jako magnet a já si neumim pomoct".. Tak moc jsem nevěděla, co mu na to mám říct, až ze mě vypadlo:
,,Musím už jít, za chvilku mi jede vlak. Vyvedeš mě prosím zase ven? Nepamatuju si cestu"..(přitom vlak mi jel až za hodinu a půl)
Jakmile jsem se s ním rozloučila, cítila jsem se neskutečně volně. Najednou byl ze mě pryč, uplně celej. Byla jsem strašně ráda za to, co se stalo. Muselo se to stát. Už hrozně dlouho jsem se necítila tak..dobře.

Myslela jsem si, že jsme se rozešli upřímně a na úrovni. Myslela jsem, že můžeme být kamarádi a normálně se bavit, když se někde potkáme. Proto mě štve, co se doslýchám, že o mně říká. Jsem fakt naštvaná. Že se prý chlubí tím, jak mi to nandal. Celý ten rozchod si překopal podle sebe.. To si děláš srandu Ondro..
Díky tomu všemu co se stalo, jsem aspoň mohla začít odznova někde jinde. Ale o tom zase příště :)
Vaše L.

*Together again

6. prosince 2013 v 23:43 | Lucka
Že jsem se dlouho neozvala? Ano, vím.
Ale mám pro vás naprosto-nejvíc-šokujicí-zprávu..
A ano, potřebuju se někomu svěřit, moje hlava jinak bouchne a já svoje emoce neudržím na uzdě.
Takže upřete své hnědé-modré-zelené-modrozelené-šedivomodré-šedivomodrozelené (nebo co já vím jaké máte oči) na nadpis. Together again, znovu spolu
Zvláštně se to čtě, zvláštně se na to myslí..Je to vlastně celé zvláštní. Já a Ondra, znovu ofiko spolu, po roce a půl. Yeah, honestly


Neptejte se mě, jak se to stalo, sama mám z toho hlavu jak balón. Přišlo to jako blesk. Jen tak nás jeden večer s kamarádkou napadlo, že pojedeme na zábavu tam, kde on bydlí. Mě vlastně ani vůbec nenapadlo, že by tam mohl být, neviděla jsem ho asi 26549 dní..Skoro jsem zapoměla.
A tak jsme si na tý zábavě tancovali ( s tou kamarádkou ) a mě bylo šílený horko.
,,Jdu na chvilku ven", říkám jí..
A tak jdu, chvátám ven jako splašená, chci se nadechnout čerstvýho vzduchu.
,,Luckoooo?" volá na mě někdo z dálky a tak se otočím, abych toho někoho viděla.
Stál tam, na rtech jeho boží úsměv. Na sobě měl to sexy-bílý-na tělě upnutý-nejlepší tričko jaký má.Oči mu zářily, vypadalo to, že je upřímně rád, že mě vidí. Nasadila jsem stejně dementní úsměv, jako měl on a šla jsem mu popřát k svátku.
,,Všechn nejlepší Ondro. Hodně štěstí, zdraví, lásky", podávala jsem mu ruku a dala mu pusu na tvář.
,,Myslíš, že to všechno fakt potřebuju?" směje se a pořád drží mojí ruku. Proč jí pořád drží..pusť mě
,,Jdu ven Ondro, je mi hrozný horko", vysvětluju mu a snažím se uvolnit svou ruku z té jeho. Šel semnou. Bylo vidět, že už něco popil, ale jen tak do nálady..a náladu mě sakra dobrou.
,,Je ti zima? Počkej, dám ti svojí budnu"...Páni a tak jsme tam jenom tak stáli. Seděla jsem na zábradlí, zachumlaná v jeho bundě, omotaná kolem něj, abych ho aspoň trochu zahřála, protože měl na sobě jenom to tričko.
,,Půjdeme dovnitř?", ptám se, když už mi je zima i přes jeho budnu a tělo.. Chtěla jsem se zvednout a jít, ale sevřel mě pevněji.
,,Jenom když mi slíbíš, že mi neutečeš"..Ondro, co se to stebou sakra .. ,,Neuteču, slibuju".
Od této chvíle celý večer nepustil mou ruku. Myslela jsem si, že to je jenom náš další flirt, prostě jenom další večer.
Jenže jeho rty byly čím dál tím víc naléhavější. Jeho polibky byly...jiný. Tolik citu do toho nikdy nedal. NIKDY za celou tu dobu, co jsem s ním něco měla. Zažila jsem někdy něco dokonalejšího? Ne. Takhle nějak si představuju dokonalost. Ale stejně jsem to celou dobu brala prostě s nadhledem. Do chvíle, kdy mi naprosto vyrazil dech. Na zábavě byla i jeho mamka, taťka a ségra. Znám je od té doby, co jsme spolu chodili poprvé. Dovedl mě k jejich stolu, posadil se na židli a mě si posadil na jednu nohu.
,,Tohle je Lucka..moje přítelkyně"..
Teď si představte výraz idiota, kterej na něj čumí s otevřenou pusou. Tak jsem totiž vypadala. Srdce jsem měla až někde na zadku, ruce se mi třásly, hlas se mi někam ztratil, v puse mi vyschlo. Pak už se díval jenom na mě.
,,Dala bys mi ještě šanci? Stál bych o ní. Jsem rád, že jsi dneska přijela. Chci tě, pro sebe"
Jasně, že tě chci ty debile.. ,,Promluvíme si, až budeš střízlivej, ano?"
,,Myslíš, že to nemyslím vážně? Lucko, myslíš, že bych tě vodil za svojí rodinou, kdybych to nemyslel vážně? Myslim to vážně, věř mi, prosím"
Jenže on je hroznej prevít a ví jak na mě.. Začal mluvit slovensky.
V mometně, kdy jsem řekla ANO, všechno bylo ještě lepší. Jeho polibky, doteky, slova, pohledy..všechno
Byl to uplně jiný Ondra, než jakýho jsem znala. Tohle byl ten Ondra, kterýho tak strašně miluju. A tak jsem strávila nejkrásnější noc ve svym životě, s ním po boku, ruku v ruce.

A stejně jsem si s ním o tom ráno chtěla ještě promluvit, až bude střízlivej. Jenže on to hned musel vypustit do světa, aniž by se mě zeptal! :D

A tak se na tu zeď každej den koukám a přesvědčuju se, že se mi to jenom nezdálo, že to tam vážně je. Užívám si ten pocit a jsem šťastná. Nevím, na jak dlouho, nevím, jestli nám to vydrží. Ale vim, že ten večer byl dokonalej.
A nečekanej. Tak dlouho jsme se neviděli a najednou prásk. Náhoda jak Brno ( to se říká, ne? :D )...
Pořád myslím na to, jak jsme spolu byli opřený o bar a barmanka mu říkala ,,teda Ondro, už dlouho jsem tě neviděla takhle spokojenýho"
,,To protože to teď bylo všechno tak nahovno", odvětil.
,,A odteď?", vmísila jsem se do rozhovoru já.
,,Odeď už to bude všechno jenom krásný"...

*Stížnost

20. října 2013 v 17:57 | Lucka

Jakej je to asi pocit, když jste nenáviděn. Když vám vlastní dítě řekne, že vás nenávidí, že chce, aby jste odešli z jeho života. Vážně nevím, jakej je pocit to slyšet. Ale moc dobře vím, jakej je pocit to všechno říct. V prvním momentě, kdy ze sebe všechnu nahromaděnou nenávist dokážete dostat, se vám uleví. Asi tak tři sekundy na to je vám ještě hůř, než předtim. Cítíte se provinile, do tváří se vám žene krev a do očí slzy. Nezbývá nic jiného, než se sebrat a utect ven. Nemít nejlepšího přítele Kubu, nevím, jak bych skončila.
Je hrozně fajn mít někoho, kdo vás umí postavit na nohy. Kdo přijde třeba o půlnoci, obejme vás, řekne, že to bude všechno dobrý.. Jo, je to super.
Co se týče Ondřeje ( já vím, už jsem s tím otravná :DD)...

Wait how long would you wait
just for me to call
I know you make mistakes
yeah but
I hope some day you have it all... ( Sum 41 - 88 )

Dlouho jsem s ním nemluvila. Až pak jeden večer, kdy jsem dost pila mě napadlo, že bych mu mohla napsat. Volal mi zpátky. Tak hrozně moc mě v tu chvíli těšilo, slyšet jeho hlas. Mluvit s ním 29 minut 16 sekund.
Ondra se pohybuje v jinym rajónu holek..
Idiot. Píše mi, častějc než předtím. Občas mám pocit, že ho vidím někde, kde určitě nemůže být. A co je na tom 'nejlepší'? Našel si práci ve městě, kam chodím do školy a bude zase jezdit vlakem. Why not...

*Novinky

21. září 2013 v 18:49 | Lucka...:)
Can I love you again? I don't know...

Vím, dlouho jsem se neozvala, ale stalo se dost věcí..
Jednak začala škola, třeťák, nechodím tam ani měsíc a už nestíhám. Taky jsem byla v Chorvatsku, kde jsem oslavila svoje narozeniny. Ha, už jsem prý plnoletá, zvláštní pocit, ale ta svoboda je docela příjemná :)
Další příjemná věc je, že začínám brát věci do svých vlastních rukou. Není to tak dlouho, co se mi *opět* ozval Ondra, jestli bych s ním nešla na kafe.. Ovšem není jediný, kdo má zájem jít semnou ven. A já si to vážně užívám.. Trochu Ondru škádlím, chci, aby se naše role teď otočily. Já chci být teď ta, která bude nad věcí. Už do něj nejsem tak velkej blázen, jako jsem byla. Ano, asi by stačilo jen pár chvil s ním a byla bych tam zpátky, ale teď mu to chci všechno vrátit. Nemyslete si, že je to ode mě hnusný, vždyť jak se choval celou dobu on ke mě..?! Chci aby věděl, že nebudu skákat, jak on si píská. Chci, aby mu došlo, že tu nebudu pokaždý, když on bude potřebovat. Buď se rozhodne, co chce, aby mezi náma vlastně bylo a nebo mezi náma nebude nic. Je to prosté, logické a myslím si, docela správné a spravedlivé. Já už kvůli němu smutná být nehodlám, pokud se náš vztah neposune někam dál.
A taky je tu ten druhý kluk, který semnou chce jít ven. Moc ho neznám, vždycky se akorát pozdravíme ve vlaku. No a jednou ráno jsme se takhle pozdravili a usmáli se na sebe, on mi pak začal psát a teď bychom měli jít ven. Vážně se hodně snaží, ale já bych mu nerada nějak ublížila, protože víte co..Zatracenej Ondřej.

*Wake me up when its all over

12. srpna 2013 v 19:19
Povím vám, že to, co jsem zažila v posledních pár dnech, mě zase malinko srazilo k zemi. Už nevím, jak se ze všeho oklepat a jít dál. I když si léto snažím užít, vždycky se objeví něco, co mi zkříží cestu. Tentokrát mi jí zkřížila smrt.

Teprve sedmnáctiletý motorkář zahynul v pátek odpoledne při dopravní nehodě u Borotína na Táborsku. Nepřežil srážku s traktorem, k níž došlo ze zatím neznámých příčin.


Tahle věta mi na pár minut zněla v hlavě, pořád, pořád dokola. V prvním okamžiku jsem si totiž myslela, že umřel Zdeny. Zdeny, můj nejlepší kamarád z dřívějška, kluk, který si v mém srdíčku udělal na vždycky místěčko. Nikdy jsem nezažila takovej šok. V hlavě mi proudila jenom jediná myšlenka 'Ne, Zdeny nemůže bejt mrtvej, nenechal by mě tady samotnou, to není pravda...'
Taky že to pravda nebyla, nebyl to Zdeny. Na jednu stranu se mi trochu ulevilo, ale na tu druhou, bolí to stejně. Umřel jeho nejlepší kamarád a můj spolužák se základky. Možná jsem spíš byla v háji z toho, jak byl Zdeny v háji. Je to děsný, bylo mi na nic. Přesto jsme se s pár lidma dohodli, že ho věčer pujdeme zapít na pouťovou zábavu, kde měl být i Ondra.. Naštěstí tam nebyl, prý se teprve vrátil z Chorvatska či co, ale jsem ráda, že mě takhle neviděl. A tak jsme zapíjeli Péťu, nechali mu zahrát písničku se vzkazem, lidi pro něj tleskali. Vím, že smrt si přijde pro všechny, ale on si to ještě nezasloužil. A proto aspoň tady 'Měj se v tom nebi krásně Péťo, navždy s námi, nezapomeneme!'

Byla jsem opilá, smutná a udělala jsem pěknou hloupost. Ani vám snad radši neřeknu jakou. Všechno se nějak hroutí..'I'am bleeding out, I'm bleeding out, for you...'
Pamatujete na Hynka? Nějak zjišťuju, že to není moje gusto. On se fakt hodně stydí, neumí se moc bavit, přijde mi, že jsem na něj moc divoká :D Navíc zjišťuju, že Ondru v sobě pořád mám ( to víme všichni ), ale jestli se k němu donese, to co jsem provedla v pátek, tak nevím, jeslti z toho bude nadšenej.. 'Please, just kill me...'
Potřebovala bych od toho všeho někam utect. Daleko, pryč.


*Týhle holce fakt nejde pomoci

27. července 2013 v 2:23

Tolik věcí bych vám chtěla říct, jen nevím, jak to všehno sepsat..
Věc první..
Jelikož mi za měsíc bude 18, rodiče na mě vybalili to, že bych si měla udělat řidičák. Tak za mnou včera táta přišel s tím "hele zlato, já jsem ti to domluvil, zítra máš první kurz". WTF? Fakt se mi nechce. Necítím se na to, řídit auto. Přijde mi to jako velká zodpovědnost, mám z toho fakt respekt. Asi hodinku na to mě posadil do auta a učil mě rozjíždět :D No, nešlo by říct, že by mi to nějak extra šlo. Pořád moc brzo pouštím spojku a vůbec mi nejde řadit :D Prý se to časem poddá. I přes tu velikou nechuť jsem na dnešní kurz šla. Byl dvouhodinový --> kurz zdravovědy. Příští týden v pátek bych měla mít nějakou techniku nebo co :D A zítra jdu s tátou zase řídit. Víte, i když mě to děsí, má to jedno plus...Já s tátou nikdy moc nevycházela, vždycky se akorát tak hádáme. Když jsem byla malá, řekl mi, že nechtěl, abych se narodila a od tý doby se to s náma táhne. Nemáme takový ten hezký rodičovský vztah. Ale to řízení nás nějak sbližuje. Je na mě fakt hodný a docela se na zítra (dneska) těším, protože to je jediná chvilka, kdy si rozumíme a jsme opravdu jak otec s dcerou. Tak mi držte palce, ať mi to jde :D
Věc druhá..
Koho by zajímala celá věc s Ondrou. Na kafe jsme nešli *překvapivě*. Vážně mě naštval. Sám si domluvil dny, kdybychom na to kafe mohli jít a pak mu do toho *něco vlezlo*. Shit, celý on. Ale nevadí mi to. V poslední době jsem se docela *skamarádila* s jednim klučinou --> Hynek. Píšeme si každý den a fakt mi dost pomohl od Ondry. Bála jsem se, že až zítra uvidim Ondru na diskotéce, že se něco pokazí, ale mám štěstí, Ondra odjel do Chorvatska, takže ho nejspíš celé prázdniny neuvidím :DD doufám. Hynek je fakt super, akorát je uplně jiný než já. Je až moc slušný, nezkušený, ale to ho dělá roztomilým. Občas se fakt musím smát nad tou jeho nevědomostí :D A moc se mi líbí, jak na mě žárlí, je to fakt fajn zase cítit, že mě má někdo rád.

A tak jsem z toho všeho taková zmatená.
Soustředím se na řidičák, začínám se učit na testy, mám strach z jízd. Jsem zmatená z Hynka a z Ondry..Pořád v Hynkovi hledám něco, co by mě k němu víc přítáhlo, něco, co měl Ondra. A nenacházím. Zároveň mě možná trošku štve, že Ondra odjel do Chorvatska a neuvidím ho ... Fakt štvu sama sebe! :D
TÝHLE HOLCE FAKT NENÍ POMOCI.

*C'est la vie/To je život

10. července 2013 v 22:35

Miluju léto, ty vzpomínky. Ty vzpomínky na tuhle písničku..
Lalalalaa, c'est la vie!

*Stupid

2. července 2013 v 16:50

Víte, tušila jsem, že to přijde..ale nečekala jsem to takhle brzo. Nečekala jsem to hned na začátku prázdnin. Čekala jsem to možná někdy v sprnu, na nějaké akci, kde by to byla hezky strávená noc a konec, ale tohle...Předchozí článek bych nejradši celý smazala, a co, stejně ho nikdo nečetl. Neozval se mrtě dlouho. A teď, když přišlo léto a já jsem si mohla "zahojit srdce", tak se prostě ozve. Nemůže mě nechat, zamilovat se do někoho jiného..asi nějaký blbý šestý smysl, nebo co. A já jsem tak pitomá, že s nim zase hraju jeho hru. Zase jak blbá sedím u telefonu a čekám, jestli se ozve, jestli nám teda vyjde to kafe. A jsem skoro přesvědčená, že nám nevyjde, že si prostě zase najde nějakou výmluvu. Zase. Ale bylo hezký si zase jenom tak psát, po takový době. Zjistit, co je u něj nového, kde pracuje, já nevím...
Asi bych měla jít ven a nechat mobil doma. Nemyslet na to, nemyslet na něj..do teď mi to docela šlo. Zítra bychom na to kafe měli jít. Pokud mu to nevyjde, kdo ví z jakého důvodu, bude mi to jedno. Mám prázdniny, dokážu si je užít i bez něj. Zvládám to bez něj skoro rok, to by bylo, abych to bez něj nezvládla i přes prázdniny. I když jasné, s ním by to bylo lepší.
Nějak si nedovedu představit, jak by to probíhalo, kdybychom spolu šli jen tak ven, sami. Pokaždý, když jsme spolu skončili na diskotéce, bylo to jiné, většinou taky trochu pod vlivem. Ten chtíč v nás byl vyvoláván atmosférou noci a pitím. Ale jít na kafe? Jak se zachovat..? Milionkrát jsem tuhle situaci prožila, ale je to už rok, co jsme spolu byli jen tak sami. To bylo normální, přijít k němu a dát mu pusu. Nevím, co všechno bych si mohla teď dovolit...jestli by to bylo rande, či kamarádská schůzka, nebo co by to vlastně bylo. So stupid moment. Hate him. -_-

*Dvouměsíšní summer párty!

29. června 2013 v 13:32 | LucyEn

Včera to docela slušně všechno začalo. Ani mi nějak nedochází, že už je konec školního roku a že mě teď čeká dvouměsíční summer párty, klídek, pohoda, just good times. Konec roku jsme završili skvěle. A i když venku není zrovna letní počasí,vůbec nás to neodradilo, spíš naopak.
Párty měla pokračovat dneska, měla jsem jet na jednu zábavu, kde měl být i Ondra. Celou tu dobu jsem si říkala "ne, nejedu tam kvůli němu, jedu se tam bavit", ale když jsem se dnes dozvěděla, že tam nebude, nechce se mi tam. Asi tam nepujdu vůbec... A tak jsem sama sobě potvrdila, že jsem tam chtěla jít jenom kvůli němu. Nic jiného mě nezajímalo, ta akce mě zajímala jenom proto, že tam měl být on. A přitom náš kontakt byl už dávno uzavřen. Nemyslím na něj tolik, už mi tolik netrhá srdce, že tu semnou není. Naposledy jsem ho viděla minulý týden, zahlídla jsem ho asi jen na 5 sekund. Těch 5 sekund stačilo. Přišla jsem domu, měla jsem od něj olajkovaných asi 5 fotek a pozvání na událost. Takže jemu očividně těch 5 sekund taky stačilo.O prázdninách ho asi uvidím, bojím se.
No co už, ještě jsem vám chtěla povyprávět jednu vtipnou historku :DD:D Je to asi 14 dní, co jsem dostala jeden "super" nápad a to - OBARVIT SE NA ČERVENO. Koupila jsem si barvu, která byla hodně zlevněná a byla spíše do hněda, než do červena ( tedy aspoň na obalu ). Ovšem zdání klame. Barva chytla fakt otřesně, vypadala jsem jak idiot. Rychle jsem jela do města, pro barvu novou a hned to přebarvila do hněda. Nakonec z toho vznikla docela fialová :D:DDD. Teď už se mi to trošku vymylo a vypadám zase jako normální člověk, ale kdyby jste mě viděli s mojí červenofialovočernohnědou hlavou, vážně by jste se smáli!

Nakonec jedna technická věc... Nastavila jsem si starý letní dess, který jsem měla loni v létě. Nechtělo se mi dělat nový, ale chtělo to dát sem nějaký letní :). Všem vám přeju, aby jste si užili prázdniny podle svýho gusta a aby jste si jeli minimálně jako já, jednu velkou DVOUMĚSÍČNÍ SUMMER PÁRTY! :*

*My life is better right now

11. června 2013 v 22:25 | LucyEn

Sluníčko svítí, svět se směje, blíží se prázdniny. Když ráno vstanu, už nemyslím na něj, i když mi teď docela chybí. Dokončil školu a tím ukončil i naše poslední vztahy, které mezi náma byly. Nevím, možná to není všechno ještě pryč, přijde léto a všichni víme, jak to v létě chodí...ale teď momentálně je mi skvěle :). V poslední době mám takovej pocit volnosti. Už nemyslim na to, co asi zrovna dělá, s kým je, nervózně nepokukuju po tom, jestli je na facebooku, je mi to fuk. Minulý víkend jsem si tak užila. Hasická soutěž, spousta skvělých lidí, kluků, sluníčka, piva, zábavy.... You know, I am happy again right now. And I love it so much.
K minulému článku bych chtěla dodat, že kamarádka se se svým přítelem usmířila, díky bohu za to :) Občas jí závidím, to jak je šťastná a zamilovaná. Pravda je, že jse se taky teď seznámila s jedním klukem, který ve mě probudil docela zájem..Škoda jen, že bydlí 45 kilometrů ode mě. Píšeme si, výdáme se na soutěžích, je to moc hezkej hasič :DDD Je tolik odlišnej ode mě. Nepije, nekouří, je slušnej, nechodí na diskotéky. Záleží mu na tom, jak vypadá, hodně často si kupuje oblečení a stěžuje si, že má tlustý nohy :DD ( což není pravda, má je jenom vypracovaný ). Je uplně jiný než já, nebo Ondra. Je jak z jinýho světa, ale mě se to líbí.

*Just hug me please.

5. června 2013 v 21:35 | LucyEn

Život je jako na houpačce.
Ještě ve 3 odpoledne mi moje nejlepší kamarádka psala, jak jde za svým přítelem a měla neksutečně dobrou náladu. Před hodinou a půl mi psala, že se prý rozešli. Prostě se pohádali kvůli kravině a rozešli se. Hned jsem sedla na kolo a jela za ní, v osm hodin večer, tři kilometry, přes všechny ty povodňové bažiny. Jela mi naproti. Sotva jsem jí viděla, zahodila jsem kolo a běžela za ní. Strašně moc brečela, už dlouho jsem jí neviděla takhle brečet, chtělo se mi taky. Objala jsem jí jak nejpevnějc jsem dovedla a takhle jsme stáli asi 3 minuty. Ona brečela, já jí jenom držela a nic neříkala. Pak na něj začala nadávat. Přes to její vzlykání jí to ale moc nešlo, spíš to vypadalo, jako když má nějakej záchvat.
Já jejího kluka ráda nemám, nikdy jsem neměla. Ale nikdy v životě jsem jí neviděla takhle šťastnou a zamilovanou. Nikdy, za těch 15 let co jí znám nebyla takhle šťastná. Byly časy, kdy jsme se kvůli jejímu klukovi hádali, kdy jsem opravdu chtěla, aby se rozešli, protože jsem si myslela, že jí ztrácím. Jenže dívejte se na človíčka, kterýho milujete, jak takhle trpí. Trpíte s ním. Když mi pomalu vylíčila, co se vlastně stalo, poslala jsem jí za ním, aby se aspoň pokusila s ním usmířit. A teď tu čekám, až mi napíše esemesku, jak to dopadlo. Doufám, že se usmířej, že prostě všechno bude v pohodě a ona na mě bude ráno čekat na nádraží a bude se smát a vyprávět mi, jak se usmiřovali. Přeju si to proto, protože jestli bude nešťastná ona, tak budu taky. A já mám svýho neštěstí dost, nepotřebuju ještě to její...

*Party life

29. května 2013 v 14:18 | Lucka...:)

Zkažená, zkažená Lucina.
Čim víc se snažím na nic nemyslet a odreagovat se, tim víc propadám tomu bezstarostnému životu o víkendech. Vždycky prostě hodím všechny starosi a problémy za hlavu a jdu se bavit. A vážně si to užívám.
I když pravda, že ten poslední víkend jsem to nějak neustála. Z akce jsem jela s totálně vyřvanýma hlasivkama, s monoklem u oka, špinavá od hlavy až k patě. WTF?:D Taky jsem z toho nemocná, ale zítra snad už pujdu do školy. Ale ta akce za to stála. Nejlepší za posledních pár měsíců. Znáte snad lepší pocit, než být mezi lidma, který totálně zbožňujete a bavíte se snima? Když prostě máte nejvíc dobrou náladu a je vám jedno, co se bude dít další den, žijete prostě jenom přítomností. Jop, i sním jsem se tam chvíli bavila. Ukazoval mi jeho nový tetování (y). Pak jsem se ho ptala, kdy končí ve škole a řekla mu, že jestli to neudělá, budu se mu smát (vážně, vážně jsem mu tohle řekla? Panebože, zabijte mě někdo prosím.) Taky jsem mu připoměla ten DŽUS, na kterej mě pozval a kterej mi dluží. Pak pusa na rozloučenou a čus.
Nějak už moc nemám sílu na něj. Říká se SEJDE Z OČÍ, SEJDE Z MYSLI. A on mi z očí sejde už za pár dnů, až dodělá školu. Pak už se tolik výdat nebudeme, pokud mě teda nepozve na ten džus, co mi dluží. Tak třeba sejde i z mysli, jeslti už tam teda nechce být.

*Smile please

12. května 2013 v 15:11 | LucyEn
Tenhle týden mi přijde nekonečně dlouhý. Nestěžuji si, to vůbec, byl to hezky prožitý víknend a stalo se tolik zajímavých věcí..
Je to vtipné, mohla bych svůj blog přejmenovat na blog O NĚM, protože každý, každičký článek je psaný o něm. Nevím proč, asi snad proto, že nic jiného zajímavějšího v mém životě jaksi není. O něm si s moc lidma nepovídám a nějak to ze sebe dostat musím, tak aspoň na tom blogu...
Včerejší den byl věnovaný především jemu. Slíbila jsem, že se pojedu podívat na jeho hasickou soutěž, opravdu jsem to SLÍBILA. Ale když jsem ráno vstala a viděla, jak venku nehorázně moc prší a je tam hnusně, přestalo se mi chtít. Vážně jsem si chvilku myslela, že se na to vykašlu a pak se na něci vymluvím... Ale víte jak se to říká "když něco chceš, musíš pro to něco udělat", a tak jsem zvedla tu svojí prdel a jela mu fandit. A nelituju toho vůbec. Ano, brutálně jsem promokla, mám hrozně moc špinavý boty od bahna, ale bylo to fajn. Přišly jsme tam (ještě s kamarádkou) a šly za nimi (on a jeho kamarádi). Hned na začátku jsem se musela začít smát :D Ruply mu kalhoty, přímo mezi nohama :DDDD Je to takovej ťuňťa. Pak když bežel stovku, tak se rozmáznul, podklouzlo mu to. Asi ho to muselo fakt bolet, ale věřte mi, nešlo se nesmát :DDDD Byl to kvalitní držkopád. Pak jsme stáli asi 10 metrů od sebe a dělali na sebe ksichtíky. Kolem pátý jsem musela odjet, protože jsem jela na brigádu a on už taky musel, protože měl ještě fotbalový zápas. Loučili jsme se a on se najednou naklonil a dal mi pusu. ... Víte, bylo to hezký, dát mi jí jen tak, předevšema, při loučení. Byla obyčejná, skoro kamarádská, ale dal mi jí. Nebyla opilecká a byla na veřejnosti. POKROK.
Pak jsem teda rychle pádila na brigádu (pomáhám strejdovi v hospodě, když je tam nějaká oslava, svatba, ples nebo tak).
Kolem půlnoci už jsem byla hodně unavená a asi na mě nebyl hezký pohled. Jediný co mě trošku hřálo u srdce byla esemeska od Ondry, výhra fotbalu 3:1. Už hrozně dlouho nic nevyhráli, tak jsem měla radost i za ně)). Když tu najednou za mnou přišel jeden muzikant a povídá mi "Taková pekná devčica a jenom se mračí. Usměj se přeci.".. Byl hrozně milej a tak...charizmatickej. Začali jsme si povídat a mě po chvilce přišlo, jako kdybych ho znala už hrozně moc dlouho :D Bylo to hrozně moc fajn. Když hrál a já šla okolo s tácem a skleničkama, mrknul na mě a naznačil, že se mám usmát :D :) Pak, když jsme se loučili, zeptal se, jestli mu dám číslo..Nejdřív jsem řekla, že ne, ale nakonec jsem mu ho dala. Ve 4 ráno mi přišla esemeska "Děkuju za krásné zpříjemnění večera. Zůstaň pořád tak skvělá, jako jsi byla dneska a nezapomeň nosit úsměv, protože ti sluší :)"... Je dost zřejmé, že už se nikdy neuvidíme, protože je z Moravy, ale přesto, bylo fajn poznat ho. Dokázal totiž vykouzlit úsměv na tváři jedný zmatený holky;)

*Want to sleep

8. května 2013 v 23:13 | LucyEn

Ten pocit, když se vám unavou zavírají oči...když víte, že už je spousta hodin a měli by jste jít spát, ale nejdete protože si s ním píšete a nechcete přestat. Když víte, že nic nemáte do školy a že nic neumíte, ale je vám to jedno, protože se konečně blíská na lepší časy..

*Smile again

5. května 2013 v 19:43 | Lucka...:)

Včerejšek byl po dlouhý době krásně strávená sobota. První hasická soutěž v tomhle roce a já myslím, že jsme si jí dokonale užili. Sluníčko docela svítilo a po dlouhý době jsem viděla svýho moc dobrýho kamaráda Vencu :) Snad budou nějaký fotky, takže později bych vám ráda představila můj tým, mojí rodinu, když budete chtít ;)
Bála jsem se, že nestihnu hokej, tak hrozně moc jsem ho chtěla vidět, ale stihla jsem ho. Sice jen taktak, ale stihla. Hráli jsme se Švédskem a začali pohrávat...a já jsem byla fakt unavená a začala jsem u toho usínat :D Ke konci třetí třetiny, když už bylo jasné, že prohrajeme, šla jsem spát. Po chvilce mě vzbudila smska. Kdybych nebyla tak ukrutně zvědavá, přečetla bych si jí až ráno, ale mě hrozně zajímalo, kdo mi píše takhle v noci :D Takže jsem otevřela nejdřív jedno oko..pak druhý..nakonec obě. Chvilku přemýšlela, jestli mám vstát a podívat se a nebo se na to vykašlat, ale pak jsem usoudila, že bych stejně neusla, kdybych se nepodívala :D Byl to on, Ondra a já jsem byla fakt ráda, protože kdybych vstávala třeba jen kvůli infolince, byla bych naštvaná :D Psali jsme si další hodinu, ale já už pak vážně nemohla udržet oči, musela jsem jít spát. Ale stejně to bylo fajn, zase si smskovat...Tralalalalllááááá, už se těším, až půjdeme ven, mělo by to snad být tenhle týden, tak mi držte plce :3

*I'll wait

2. května 2013 v 17:10 | Lucka...:)

Překvapil mě, hodně.
Dlouho jsme se neviděli, nemluvili spolu, nejezdil s námi domu vlakem. Prostě najednou zmizel, ani na facebooku jsem ho neviděla.
V úterý jsem večer se svými přáteli "oslavovala" čarodějnice. Bylo mi božsky, parádně jsem se bavila, užívala jsem si to :)! Za celý večer jsem na něj nepomyslela. Teda, jen do půl 12 večer. Pak mi, kdo ví proč, začal psát. Dlouho, DLOUHO mi nenapsal žádnou smsku, jen tak, z ničeho nic. Nevypadal opile, vlastně vypadal až moc střízlivě. A tak jsme se prostě jen tak psali a já jsem byla hodně, HODNĚ spokojená. Tim víc, když se mě zeptal, jestli bych někdy zašla na kafe. Jen my dva, totálně střízlivý, spolu, venku. Chápete to? Mám pocit, že jsme se konečně někam POHLI. Už je to 9 měsíců, co jsme se rozešli. Shit, budu čekat dál, tak snad to k něčemu bude. Ty naše příležitostný "milostný sektání" už mě totiž nebaví.

*Laugh more

24. dubna 2013 v 21:38 | LucyEn

Vážně, věřte mi, už jsem z toho všeho unavená.
Musím napsat seminární práci a praktika na biologii. Praktika mám už na zítra a nemám ještě nic. Seminárku mám na pátek a mám sotva půlku. Místo toho abych pracovala ma věcech do školy, šla jsem na trochu delší procházku. Vyšla jsem až uplně nahoru na kopec a chtěla na chvilku "vypnout", ale začala jsem ještě víc přemýšlet.
Dneska jsem na něj chtěla být hnusná, protože on byl hnusný minulý týden. Nevím, co mu přelítlo přes nos, asi měl špatnou náladu, ale skoro se semnou nebavil. Dnes jsem mu to chtěla vrátit, aby věděl, že všechno není v pohodě, protože není. To co je mezi náma dvěma už je divný. Ale nešlo to. Dneska jsem byla tak unavená, totálně mimo. A on měl dneska tak dobrou náladu, nešlo to, nešlo být na něj ošklivá. Poznal, že mi neni nejlíp, ptal se, jestli se mi něco nestalo.
Totálně mi předělal Poua!!! A utratil mi spostu peněz:(((( :D. Strašně ho to baví, hrát Poua na mým mobilu (doufám,že všichni víte, co je POU!) Byl milej, roztomilej, slíbil, že se na nás přijede podívat na soutěž přístí týden. Když jsem se kamarádky ptala, jestli by semnou nešla do kina a ona odmítla, protože odjížd do kina, nadhodil, že by šel klidně rád on. Taky mě pozval do hospody na hokej, až bude mistrovství.
Žárlí. Hodně, na všechny. Jen se zmíním o nějakým klukovi a hned se semnou nebaví, dělá uraženýho, i když ví, že namítat nic nemůže. Štve ho, že prý jeho nejlepšího kamaráda zdravím hezčejc než jeho. Dneska na mě mluvil, ale jak jsem byla mimo, šlo to jedním uchem tam a druhým ven a to ho taky štvalo :D Prý - "Jasněěěěěě, tak se semnou nebav, když já si chci povídat, jak myslíš Luciňáku!" :DDD Achjo, je tak sladkej.
Ale pořád...pořád jsme jenom kamarádi. V mezích.

*Pár faktů

13. dubna 2013 v 18:47 | LucyEn
Napadlo mě, že spoustra z vás chodí ke mě na blog, ale přitom netuší, jak vypadám, kdo vlastně jsem nebo co dělám. Takže mě napadlo, že místo psaní pořád o tom samém vám napíšu taky trochu něco o sobě :D
Takže koho by to zajímalo, může si počíst;))
Fakt první, tahle fotka je focená dneska. Tvářím se na ní divně, mám takový přifetlý jedno oko :D Ale jiná fotka se mi sem dávat nechtěla. Nejsem žádná primabalerýna, ale jsem sama se sebou docela spokojená. Myslím, že nejdůležitější je,
aby měl člověk rád sám sebe, takového, jaký je. Na ničem jiném tolik nezáleží. Jedem na hlavní fakty:DD
Jmenuju se Lucka, je mi 17 let a měřím 164 centimetrů. Mám světle hnědou barvu přirozených vlasů, ale barvým si je na tmavší hnědou. Nesnáším oslovení "Lucinko" a mým největším zlozvykem je praskání kloubů na ruce a kousaní do rtu. Moje oblíbená barva je černá a zelená. Nejsem kuřák, ale minimálně jednou za měsíc si cigaretu dám, když mě někdo hodně naštve. Musím to přiznat, jsem závislá na facebooku :D Navštěvuji druhý ročník jednoho útulného gymnázia. Nenávidím chemii a fyziku. Mám mamku, taťku, staršího bráchu a psa. Se svým taťkou nemám moc dobré vztahy, vlastně hodně špatný vztahy. Moje nejoblíbenější jídlo je čokoláda (DOMÁCÍ!), ale nepohrdnu ani svíčkovou. Jsem doslova závislá na hudbě..Neuplyne den, aniž bych si nepustila nějakou písničku a nebo si nezazpívala. Moje styly se mění, dřív jsem poslouchala víc disco a rock,
teď jsem se více zaměřila na rap. Mojí nejoblíbenější písničkou je momentáhlě **Ak to musí byť - Paul Project ft. Suvereno**, ale víte co, to se mění každý den :D Od svých 10 let hraju na kytaru a od svých 8 jsem samouk na piano. Když hraju na piano a vy na mě mluvíte, nevnívám vás :D Lidi mi občas říkají, že jsem trochu cvok. Odmalička se věnuju požárnímu sportu... Kromě hudby se zajímám ještě o tanec, pět let aktivně tančím clogging. Ráda běhám, čtu a kreslím, i když na to nemám moc času. Když se mi v hlavě nahromadí moc myšlenek, píšu povídky, básničky, ale to už pár z vás mělo možnost zjistit a něco si i přečíst, i když většinu nezvěřejňuju, nechávám si to pro sebe.
Neskutečně moc si vážím svých přátel, protože věřte mi nebo ne, já mám ty nejlepší kamarády na světě. Nevím co bych bez nich dělala, byla bych nikdo. Většinou mi dlouho trvá, než se do někoho zamiluju, ale když už se zamiluju, je pro mě hrozně moc těžký se odmilovat a vzdát se někoho. Jsem strašně moc trvrdohlavá a cílevědomá, takže když si dám nějakej cíl, většinou si za ním jdu a věřím, že se to povede. Pokud mě budete srát, řeknu vám to o očí, protože si cením upřímnosti ;) Nemám ráda nevěru, ale myslím si, že každý si zaslouží druhou šanci. Věřím na zázraky a snažím se být optimista.
Co víc říct? :D Kdybych psala víc, byla bych tu ještě zítra :D Pokud vás víc zajímá, zeptejte se na to sami;) Tohle je takový "stručný" přehled o člověku, jehož blog čtete. L.

*Better and better.

6. dubna 2013 v 22:04 | LucyEn

Moje nejlepší kamarádka mě takmer poslala do hajzlu. Jo, to kamarádství muselo být fakt silný, když ho rotházel jeden idiot;) Znám jí 16 let a najednou se prostě prý JÁ chovám sobecky a neberu ohled na ostatní :))). Fuck it.
To nevadí. Dnešní den byl....byla zima! :D Ráno, brigáda, sběr papíru. Byla jsem promrznutá na kost...Pak jsem hned jela za ním, dívat se na jeho fotbalový zápas. Víte, já fotbal vážně moc ráda nemám. Seděla jsem tam na lavičce, promrzlá na kost a dívala jsem se na hru. A pak, během tý hodiny, jsem se přistihla, že mě to docela baví. Nebavilo mě, sledovat samotný fotbal. Bavilo mě sledovat jeho, jak ten fotbal hraje. On tím žije, dejchal by za to. Vypustil by na tom hřišti duši, kdyby mohl a mě hrozně bavilo, to sledovat. Fotbal skončil, chvilku jsme si povídali, ale já pak musela domu. Napsal mi, že je škoda, že jsem tam nebyla dýl, prý jsme mohli ještě někam zajít. No co už, příští týden jedu znova :D Prostě kvůli němu přetrpím i ten fotbal, jen aby viděl, že to fakt myslím vážně. No nejsem prostě úžasná? :D Tak snad to k něčemu bude dobré. Teď si dám sklenku bílého vína a půjdu spát :)) L.

*Come back, I need you

4. dubna 2013 v 19:08 | LucyEn

Hádka s nejlepší kamarádkou mě vždycky zamrzí. Vím, že se asi zase usmíříme, ale stejně. Od té doby, co chodí s klukem, kterýho prostě nemůžu ani vystát, jenom se hádáme. Jsem prostě najednou uplně nepotřebná. Bavíme se jen o jejich vztahu a jí nezajímá, co totálně posílá na dno mě. Je zamilovaná a všechno ostatní jde prostě mimo ní...
Přestávám se jí svěřovat, protože mám pocit, že jí to ani moc nezajímá. A tak se svěřím aspoň vám, drahouškové :3 :D
Včera to bylo jako Déjà Vu. Je duben a u nás jsou výluky. Přišla jsem do toho autobusu a on tam zase seděl. Culil se přesně jako před rokem a mám pocit, že jsme seděli i na stejných místech, jako minulý rok. Přesně takhle jsme se poznali. V dubu, při výluce, v autobuse. Díval se na mě stejnýma očima. Usmíval se stejně lišácky. Dokonce snad, pokoušel se o flirt :D Cesta to byla hezká, i přesto, že výluky prostě nesnáším. Seděli jsme, povídali si. Za ten rok mě zná až moc dobře. Ví, že miluju slovenštinu ... a mluvil na mě tak. Vždycky řekl něco slovensky a podíval se na mě těma jeho nádhernýma čokoládovýma očima. A díval se do těch mých, jakoby čekal, co to semnou udělá.
Poté řekl něco, co mě urazilo. "Nemám Tě ráda!", řekla jsem. . "Kecáš", odvětil s úsměvem. Jasně, že kecám. Jasně, že ho mám ráda.
"Přijedeš se v sobotu podívat na náš zápas?"
Ví, že fotbal nesnáším, ale přesto mě pozval. V létě jsem se jezdila dívat na jeho zápasy a tréninky, abychom spolu trávili aspoň nějaký čas. V sobotu bude zima a mě to bude strašně moc nebavit, ale stejně tam pojedu. Chci ho vidět, chci být s ním. Vidět ho v jeho dresu s číslem ŠEST, které je jeho oblíbené. Snad mu udělá radost, že tam budu.
Slepujeme to.. Sice pomalu, ale slepujeme. Nebo to tak aspoň vypadá... L.

*Nediv se, chybíš mi.

27. března 2013 v 20:44 | LucyEn

Každý, kdo trochu čte můj blog, ví, okom teď budu psát. Vždyť už o něm píšu skoro rok. Ano, uteklo to, ale někdy loni touhle dobou jsme se poznali. Narozdíl od tohoto roku, bylo krásné jarní počasí.
Je to přes půl roku, co jsme se rozešli, pravda, nebyl to moc dlouhý vztah. Jenže jsme se od sebe uplně "neodloučili". Možná, na chvilku, ale pořád se to vrací. On se pořád vrací. Dva víkendy za sebou to bylo jako dřív. Dva víkendy jsem byla na chvilku zase "jeho holka" a on byl "můj kluk". Nezní to hloupě? Ano zní :D Je to hloupé. Ale nedá se to ovládat. Moje máma si myslí, že jsme zase spolu. Jeho máma si myslí, že jsme zase spolu. Bůh ví, kdo všechno si to myslí, ale ne, nejsme zase spolu. I když máme zase několik moc nových společných vzpomínek. Možná nám to neklape, když spolu chodíme, ale docela nám to klape, když spolu nechodíme. Prostě ho mám ráda a chybí mi. A když už jsem si myslela, že jsem ho ze sebe dokázala dostat, tak prostě přišel, objal mě, usmál se a já tam byla znovu. Nezdálo se mi, že by mu to vadilo, ba naopak. Bylo vtipný sledovat, jak žárlí na každýho kluka, co se semnou trochu baví, co semnou tancuje. A mě přitom tak bavilo ho provokovat. Bavilo mě ho držet za ruku a objímat ho. Bavilo mě bavit se s jeho mamkou a s jeho ségrou mluvit francouzky. Bavilo mě, když mě vzal do náruče a nesl mě k autu, protože mě bolely nohy a už jsem nemohla jít. Uspokojovalo mě, dát mu pusu na rozloučenou.
"Mám Tě ráda", řekla jsem mu. Opravdu, co je na těhlech slovech vtipný? Smál se tomu. "Neni to vtipný, nesměj se", řekla jsem. Zvážněl "já vím, promiň".. A pak, další den ve vlaku prostě jen "Ahoj."
Možná si říká to samý co já. Šlo by to vůbec znova? Existuje vůbec druhá šance? Nevím, uvidíme v neděli, jestli se mi teda plány vydaří. L.

*Damn.

11. března 2013 v 15:57 | LucyEn

Myslíš si, že máš všechno pod kontrolou a ono vůbec :D Všechno se to otočí a ty ani netušíš jak.
Stačilo to. Stačilo jedno dlouhý a pevný objetí a byla jsem zase zpátky tam, kde jsem asi před měsícem skončila. Damn, štve mě to. Tahle kapitolka, která trvá už asi skoro rok, se snad nikdy neuzavře :D Věci vás dokážou tak dokonale zmást. Posloucháte věci, které se na vás valí z okolí a nevíte, co si máte myslet. Nevíte co máte dělat, nevíte jak se zachovat, jak udělat věci správně ..
Nevadí . Pomalu, ale jistě k nám přichází jaro! Díky bohu, tohle období mi dodává strašně moc síly. Každý ráno se probouzím s dobrou náladou, život mě baví a to je to hlavní)))).

Jdou slepit střepy? Jde začít znova? A chce se mi vůbec? Chce se jemu..? A co se stane s lidma, který jsme si mezi tím "našli"? Ublížíme jim, abychom mohli být šťastní spolu? Sobecký. Damn.

*Hate this.

24. února 2013 v 18:49 | LucyEn

Nesnáším nadpisy.
Popravdě, už půl hodiny vymýšlím, co napsat. Už od rána mám strašlivou chuť napsat aspoň něco, ale je těžké pospojovat všechny moje myšlenky, když každá je uplně jiná. Tyhle pouhé dva řádky píšu už asi půl hodiny a pořád hledám slova.
Nebaví mě to. Nebaví mě být na počítači, když tady neni, když si nemůžeme psát. Nevím, kde je celý víkend, ale za celou dobu tu nebyl. Vždycky se jen přihlásím, kouknu, jestli neni online a když zjistím, že není, zase jdu pryč. Smutný je, že nevím kde je. Není jeho povinností mi to říkat, ale přesto... za poslední týden se mezi námi vytvořilo něco zvláštního. Známe se tak krátce a tak málo a přesto jsme si slíbili, že k sobě budeme naprosto upřímní. Mám chuť mu říct uplně všechno. Asi neni moc dobré, že mu takhle věřím, ale nemůžu si pomoct, táhně mě to k němu víc, než je zdrávo. Nechci, aby to bylo takhle, protože by nademnou lehce získal nadvládu. Zvláštní, co s člověkem udělá jeden jediný, krátký, nesmělý polibek. Tralalalalááááá ..... Za to asi může jaro :DD

*Na dobré cestě

17. února 2013 v 18:00 | Lucka...:)

Je až mrazivý, jak se věci za pár dní mohou změnit.
Jo, asi jo, jsem zamilovaná :D A jak se to vlastně stalo? Sama nevím, bylo to jako blesk z černého nebe. V pátek to všechno bylo tak hezky zvláštní. Šli jsme na maturák mýho moc dobrýho kamaráda a ON ( říkejme mu třeba SexyBarman --> hned pochopíte :D ), tam dělal barmana. Věděli jsme, že se tam potkáme, psali jsme si o tom. Ze začátku to začalo jen letmýma pohledama, pokaždý, když jsem prošla okolo. Konečně jsem si mohla pořádně prohlídnout ten jeho roztomilý úsměv :) Později, když se třeba vydal sesbírat skleničky a náhodou prošel okolo mě, nenápadně mě ze zadu obejmul, nebo mě lehce chytnul za ruku. O to hezčí to všechno bylo, když mi druhý den napsal, že mi to moc slušelo. Nechci nic zakřiknout, ale mě se tenhle stav strašně moc líbí :) On se mi líbí. Nejsem na facebooku, když tam neni on, nemám najednou důvod tam být. Když mi od něj dneska pípla esemeska, radostí mi poskočilo srdce :D Snad tohle celý dopadne líp, než minule. Prosím). L.

*Better days

14. února 2013 v 21:28 | Lucka...:)

Myslím, že je na řadě nějaký víc optimický článek. To, že se děje hodně špatných věcí neznamená, že se neděje nic dobrého. K úvodu bych chtěla říct, že jsem ani na vteřinu nepomyslela na to, že bych se na blog vykašlala. Je to jediné místo, kde můžu vyjádřit to co cítím a nehodlám se toho vzdát.
A teď se můžu dostat k té lepší stránce mého života. K tomu jedinému štěstíčku, co mě v posledních pár dnech potkalo :) Teď, když už je definitivně utavřen můj vztah s blíže nejmenovaným, jsem se zase začala koukat po jiných klucích. Zalíbil se mi jeden. Neznali jsme se, narazila jsem na něj na facebooku a divila se, že chodí k nám na školu, protože jsem ho nikdy předtím neviděla. To ON si mě po pár dnech přidal a já jsem měla radost. Začali jsme si denně psát, potkávat se ve škole. A mě to hrozně nabíjí. Nevím, jestli z toho něco bude, ale dává mi to sílu :) Těším se, až ráno vstanu a pujdu do školy a doufám, že ho potkám. Že se na mě usměje, řekne "Ahoj", šťouchne do mě a já budu mít zase o něco lepší den. Kdyby tak věděl, že je to jediný, co mě teď na světe trochu baví. L.
 
 

Reklama